Best Dancer

-.fourty-eight.-

Z pohledu Alex

Byl to týden od celé události s Dikkinsem a následném pohřbu Doma. Po týdnu, kdy jsme se snad ani jednou nesešli s partou všichni, jsem se rozhodla uspořádat sešlost v kavárně, kde pracuje Paula, aby tam mohla být s námi, i když má službu.

Me: Ahoj všichni, nemáte čas?

Chvíli jsem koukala na mobil, jestli si to aspoň někdo ve skupině přečte, ale nikdo se neozýval, tak jsem se rozhodla prostě jít do kavárny a počkat tam společně s Paulou.

,,Tati, jdu do kavárny!" zakřičela jsem na něj v chodbě.

,,Dobře zlatíčko," objevil se ve dveřích ,,A jsi v pořádku?" přehodil si přes rameno utěrku a položil mi ruku na rameno, dívajíc se na mě takovým tím pohledem 'Vím, že mi budeš lhát, ale aspoň to zkusim'.

,,Jojo," odpověděla jsem s mírným úsměvem ,,Navíc.. Má přijít ta tvá asistentka z práce, ne?" zakmitala jsem obočím.

,,Aleex, nech toho!" zasmál se. ,,Jsme jen přátelé." zadíval se někam za sebe.

,,Ale?" zeptala jsem se provokativním tónem.

,,Ale nic, nechtěla jsi náhodou už jít?" začal mě strkat mezi dveře.

,,Dobře, dobře." začala jsem řvát, když mě začal lechtat.

,,Měj se a všechny pozdravuj, musí to být pro vás všechny velká rána." pohladil mě po rameni.

,,Jo, to je.." ušklíbla jsem se smutně a líbla ho na tvář ,,Tak pa!" zamávala jsem mu nakonec a vydala se směrem do města.

Když jsem se konečně dostala ke kavárně, všimla jsem si, jak sedí Paula u jednoho stolu s Chrisem. Nemohla jsem si odpustit úsměv, a tak jsem okamžitě vešla do kavárny se zvonícím zvonkem nademnou. Oba dva se na mě otočili a já konečně zase spatřila ten jeho krásný úsměv.

,,Ahoj." přijdu k jejich stolu a usměju se.

,,Ahoj! To, co obvykle?" zvedne se Paula a mrkne na mě.

,,Jo, díky." usměju se na ní a ona odejde do kuchyně, aby mi udělala kávu.

,,Takže.." otočím se zpět na Chrise. Od té nehody jsme spolu mluvili jen na pohřbu a to bylo celé ubrečené, takže jsme neměli možnost si promluvit, co vlastně jsme.

Ale jakmile jsem se otočila, spatřila jeho úsměv přímo předemnou a následně ten krásný hřejivý dotek jeho rtů,které mi nedají spát. Když se po těch dvou, možná třech sekundách, které mi přišli jako hodina odtáhl a já na něj vykulela oči.

,,Co to.." nedopovím.

,,Taky tě rád vidím." usmál se na mě, a tak jsem se prostě jen odebrala naproti němu a snažila se uklidnit můj ultrarychle bijící tep a srdce, které mi přišlo, že tou rychlostí za chvíli vybouchne.

,,Něco nového?" zeptámse, když už jsem trochu klidnější, i když je teď moje mysl ještě víc zamotaná, než předtím.

,,Vlastně jo." mrkne na mě a položí mi na stůl nějaký leták, který jakmile zaregistuju, začnu kroutit hlavou ,,Zapomněla jsi?" usmál se na mě škádlivě.

,,Chrisi, já nemůžu.." začnu okamžitě protestovat.

,,Ale vždyť jsi chtěla, už jsi byla téměř rozhodnutá." začal mě přemlouvat.

,,Jo, to se stalo před tím vším zmatkem s Dikkinsem, kdy jsem to stihla všechno přehodnotit." založila jsem si ruce na hrudi, aby to dodalo šmrnc mému, už tak trapnému tónu, který se snaží být drsný.