Best Dancer

-.thirty-eight.-

Z pohledu Alex 

"Alex, musíš jít domů a vyspat se." ozvalo se za mnou potichu. Bylo něco okolo půl jedný ráno, když pro mě přijet táta do nemocnice. Chris je v kómatu už skoro dva týdny a já jsem jediná, který je tu u něj nonstop. Divím se, že mě sestřičky ještě žárlovistí nezabily. 

"Ne, zůstanu tu." odpověděla jsem a následně zývla. "Sakra." zaklela jsem potichu, protože jsem tím dokázala, že už toho mám taky dost. 

"Alex, já se o něj zatím postarám." uslyšela jsem za sebou Paulin hlas a náhlý stisk na rameni. Začaly se mi do očí opět nahrnovat slzy. "Pojď sem." pokračovala Paula. S hlasitým brekem jsem zaplula Paule do náruči, která mi říkala uklidňující věty.

"Já už nemůžu Paul." zašeptala jsem mezi vzlyky.

"To nikdo Alex, ale musíme být silní a věřit v to, že se nám Chris vrátí." zašeptala mi Paula do ucha a pohladila mě po vlasech, taky bych chtěla mít takovou sestru. Nedivím se, že jí má Chris tak rád a nebojí se to dát najevo, narozdíl od většiny ostatních puberťáků.

"Postaráš se teda o něj?" vzhlédla jsem k ní.

"To je přece jasný, je to můj bráška." usmála se na mě se skleněnýma očima.

"Dobře, zítra zase přijdu." oznámila jsem.

"Alex, musíš taky do školy." ozval se ode dveří táta, na kterého jsem úplně zapomněla, že tu je.

"Já vím." kývla jsem. "Tak ahoj." usmála jsem se ještě jednou na Paulu a ona mi s opětovaným úsměvem kývla na pozdrav. Ještě jsme si zamávali a já v doprovodu táty odešla z nemocnice od člověka, kterého už možná nikdy neuslyším promluvit. 

Jak ráda bych teď slyšela biť jen nadávky na mou osobu.

xxx

Když jsme přijeli domů, jako ztělesněná mrtvola -jak mě dneska nazval můj táta- jsem se odebrala do koupelny, kde jsem se po dlouhé době podívala do zrcadla.

Víte, jak jsem před několika týdny říkala, že mě Chrisovo chování až tak neovlivnilo? 

Tak tentokrát to byl pravý opak. 

Moje vlasy byly už několik dní rozčepýřené, na což jsem si už zvykla, protože jsem na to neměla čas. Už několik dní jsem taky nebyla namalovaná, protože by to nejspíš ani nemělo cenu, ale ty kruhy pod očima, to je teprve něco!

Rychle jsem si tedy opláchla obličej s dojmem, že to zmizí, i když jsem jasně věděla, že ne, a pak si s svraštěným obočím, protože jsem nechápala, proč jsem to udělala, když se jdu stejně osprchovat, svlékla z oblečení, které jsem hodila do koše na špinavé prádlo a vlezla do sprchy, která byla právě teď moje jediné štěstí.

Kecám, ještě tu byla moje postel a jídlo, žejo.

Každopádně. Když jsem se celkově namydlila od hlavy až k patě a opláchla se, v ručníku jsem rychle přeběhla do svého pokoje, kde jsem si následně vytáhla oblečení na spaní, což zahrnovalo obyčejní tričko a kraťasy.

Vlasy jsem si zamotala do ručníku a na své hlavě tak vytvořila turban, rozhodla jsem se, že půjdu dolů za tátou, protože jsme si douho nepopovídali. Nazula jsem si teda ještě bačkory a s tichým cupitáním sešla dolů do obýváku, kde právě seděl můj papánek, který měl v jedný ruce pivo a v druhý ovladač.

Musela jsem se uchehtnout nad jeho stereotipem, a tak jsem na sebe upoutala pozornost, že se na mě otočil.

"Ty jsi se právě zasmála?" usmál se na mě.