Best Dancer

-.fourty-one.-

Z pohledu Chrise

Když jsem si myslel, že Alex přesvědčím, aby se nezapojovala do akce, kterou chtěli ostatní provést, byl jsem hodně naivní, protože tahle holka se prostě nenechá. Což se mi na ní líbilo ještě víc. 

Čtyři dny po naší dohodě, že se pokusíme sehnat peníze na splacení mého dluhu, jsme se dohodli, že se tu sejdem. Mezitím mě všichni i tak navštěvovali, akorát mi řekli, že musím ještě odpočívat. 

"Ahoj Chrisi." kývl na mě Dom, když vešel do mého nemocničního pokoje. Za ním hned vešel Lucas, který se se stejným pozdravem posadil na kraj mé postele. Už jsem na to byl celkově líp. Mohl jsem jíst normální stravu a chození mi už taky nedělalo takovou zátěž. 

"Kde jsou holky?" zeptal jsem se jich a posadil se na kraj postele vedle Luka.

"Ještě pro něco šly." mykl Dom rameny. Dom. Už dlouho jsem přemýšlel, jestli se ho zeptám na Alex. Jestli jim to spolu klape. Akorát jsem se k tomu ještě nedostal. Nakonec jsem zakýváním hlavy ze strany na stranu vyklepal možnost, se ho právě teď zeptat. Bylo to možná i dobře, protože jakmile jsem to udělal, otevřeli se dveře.

"Ahoj!" vyjíkla Paula a běžela mě obejmout. S úsměvem jsem jí objetí oplatil a ona se posadila na sedačku, kterou mi sem personál přistěhoval, kvůli mým častým návštěvám.

"Ahoj lidi." objevila se ve dveřích po chvíli Tris a usmála se na mě. "Už z tebe zase začíná být fešák." dodala s mrknutím.

"Jak jako už? Já jsem vždycky!" zažertoval jsem a usmál se na ní. 

"Houhouhouu." přitáhl si jí k sobě Lucas a já se společně s ostatními zasmál. A v tom jsem uslyšel ten smích. Ten její smích. Ten smích, který mi už nějakou dobu dokázal vyloudit úsměv na tváři jen tak. Ve dveřích se objevila Alex s tím nejúžasnějším úsměvem a pozdravila nás. Pak se naše pohledy střetly a já byl zase celkově omámen. Jen na mě kývla a pozvedla jeden koutek do úsměvu. Úsměv jsem jí opětoval a ona se už chystala něco říct, ale to by tu nesměla být Rebecca.

"Čau lidiii!" vyjíkla šťastně. "Přinesly jsme s holkama nějaký jídlo. Myslely jsme si, že budete mít pak hlad." dopověděla a zvedla do vzduchu dvě tašky s čínským jídlem. Tak to u mě v žaludku dlouho nebylo, pomyslel jsem si. 

"Tak co, už jste něco vymysleli?" přeměřila si nás všechny pohledem Alex a já si musel opět odfrknout. "No co, myslel jsi si, že se do toho nakonec motat nebudu?" ušklíbla se na mě a zajiskřilo jí v očích. Měl jsem takovou chuť po ní skočit a dlouze jí políbit. Říct jí, jak moc mi chyběla a jak moc jí mám rád. 

Ale nemohl jsem.

Nepatřila mi. 

Vlastně nikdy.

"Vymýšleli jsme různé kombinované loupeže jako z filmů, ale nakonec jsme se shodli na něčem úplně jiném." zapojil se do rozhovoru Dom a Lucas přikyvoval. Oni dva měli totiž něco vymyslet.

"Víš, jak měl Dikkins kdysi ty své spolumajitele té továrny na drogy?" obrátil se nakonec na mě.

"Jo?" pozvedl jsem nechápavě obočí.

"Napadlou nás, že by jsme se k nim potajnu mohli přidat. Jenom na nějaký čas a peníze si vydělat závoděním a celkově tím, co děláme u Dikkinse. Víme, že dávájí víc než Dikkins." vysvětlil mi.

"Ale vždyť by nás poznali. Sice je to nějaká doba, co jsme se s nimi střetli naposledy, ale i tak, Na obličeje mají pamatováka." zakroutil jsem hlavou.