Best Dancer

-.fourteen.-

Z pohledu Chrise

Už několikrát jsem tomu hajzlovi říkal, ať se od ní drží dál, ale očividně neví, co ta slova znamenají. 

"Máš teď čas?" zeptal se Dominic. Ohlédl se po mě a udělal ten nejlepší úšklebek, který mu šel, úšklebek vítězství. Jen jsem se na něj zamračil, když v tom se na mě otočila Alex s nechápavým pohledem. Zamračeným pohledem jsem se podíval i na ní, a když furt neodvrátila pohled pozvedl jsem nechápavě obočí. Náhle se otočila zpět, a pak řekla:

"A víš, co? Řekla bych, že mám!" šel slyšet ten sarkastický tón, myslený stoprocentně na mě. 

"To je super! Kam pujdeme?" usmál se na ní. Prudce jsem se zvedl z lavičky a pomalu odcházel směrem pryč.

"Pěkné doučování!" vykřikl jsem ještě, ale neohlédl se. Sakra, proč mi vadí, kdyby se jí něco stalo? Vždyť mi leze na nervy! Nenávidím jí! Říkal jsem si. Tak to určitě, Chrisi. Promluvilo na mě moje podvědomí.

Pravdou bylo, že jsme se začali vídat čím dál víc, a nejen na trénincích nebo ve škole, ale i mimo to. Jako třeba dnes. Proč jsem za ní vůbec chodil?

"Sakra!" zařval jsem a kopl do popelnice. Rozhlédl jsem se po okolí a uviděl mě už dost známý bar, ke kterému jsem se hned vydal.

Z pohledu Alex 

"Dome!"zasmála jsem se mu. Seděli jsme v místní kavárně, kde jsme spíš blbli, než se učili. Dominic si dal na nos jeden z bonbonů v pytlíku, který si koupil a snažil se ho chytit do pusy. Nepovedlo se mu to, asi už po pátý.

"Sakra, musím domů!" vyděšeně jsem koukla na hodiny na mobilu, a pak na něj. 

"Fakt?" jeho úsměv opadl.

"Bohužel." vydechla jsem.

"Tak jdem, odvezu tě domů" mrkl na mě. Jen jsem kývla a usmála se. Začala jsem v kapse hledat drobné, kterými bych zaplatila kávu, která se stejně nedala pít.

"Zaplatím to." řekl Dom a přitom pokládal na stůl bankovku. 

"Jo, zaplatíš. Za sebe." mrkla jsem na něj.

"Nech toho, zaplatím to." usmál se.

"Fajn." odsekla jsem. Nechtěla jsem se dohadovat kvůli zbytečnostem, přece jenom jsem už nestíhala domů a tohle by to všechno ještě zdrželo.

Dominic se vítězně usmál a rozešel se směrem ke dveřím, kam jsem ho hned následovala. Nasedli jsme do auta a rozjeli se. 

"Tak diktuj." řekl po chvíli.

"Co?" odpověděla jsem nechápavě.

"Diktuj cestu domů" uchechtl se.

"Jo jasně." uchechtla jsem se taky.

xxx

"Tak, jsme tu." řekl, když jsme dojeli k mému baráku. Už se stmívalo a nešlo vidět ani na krok.

"Jo" vydechla jsem a usmála se na něj. "Hele, můžu se tě na něco zeptat?" pokračovala jsem.

"Jo, o co jde?" zeptal se.

"Jde o Chrise. Co mezi sebou máte?" zeptala jsem se trochu vystrašeně, nevěděla jsem, jak bude reagovat zrovna na takovou otázku.

"Hele.. I když ho sebevíc nesnáším, tohle ti musí říct on sám." prohrábl si vlasy.

"Oh, dobře." zasekla jsem se. Dominic kryje Chrise? Co?

"Promiň" usmál se na mě a pohladil mě po hřbetu ruky. Jen jsem mu úsměv oplatila.

"Tak dobrou." vydechla jsem a koukla na něj. 

"Dobrou." odpověděl. Pomalu jsem otevírala dveře, když v tom mě zarazil.

"Hele, a- a zopakujem si to ještě někdy?" vypadal nervózně.

"Rozhodně." odpověděla jsem s úsměvem. Jen kývl hlavou a já konečně vylezla z auta. Zaklapla jsem dveře a ještě zamávala do okna. Viděla jsem Dominica, jak mi mává nazpět, a pak se pomalu rozjíždí. Otočila jsem se a rozešla se k domu. To bude něco.

Pomalu jsem chytala za kliku, ale bylo zamčeno. Možná si říkáte, že je pochopytelný, že je tak pozdě večer zamčeno, ale můj táta sakra nikdy nezamiká. Vždycky na to zapomene. Hlasitě jsem vydechla a začala jednou rukou hledat v kapse klíče. Když jsem je našla, odemkla se a vešla dovnitř. Všude byla tma. Kde je táta? 

Rozsvítila jsem a potom zase zamkla. Sendala jsem si boty a hodila klíče na botník do košíku. Rozešla jsem se směrem do kuchyně, kde jsem taky rozsvítila a podívala se na stůl. Byl tak papír.

Ahoj Alex. Promiň, ale musel jsem do práce do jiného města. Nemohl jsem s tím nic udělat. Vrátím se do konce týdne. U mě v pokoji si vem nějaké peníze. Vím, že to tu zvládneš. Jsi moje šikulka.

S láskou táta.

Že by mi štěstí přálo? Slastně jsem vydechla a pro sebe se usmála, aspoň neví, že jsem přišla tak pozdě. Papír jsem nechala na stole a rozešla se k lednici. 

Nikde nic, opět. Zítra bych měla jít zase nakoupit. Rozešla jsem se směrem ke schodům, že se půjdu vysprchovat, když v tom mi začal zvonit telefon. Vyndala jsem ho z kapsy a koukla se. -Neznámé číslo- Zvedla jsem telefon a řekla jen prosté "Halo". Chvíli se ozývalo jen nesmyslné šustění, ale potom..

"Alexxxxxxxx" zařval až moc známý hlas do telefonu. 

"Kdo je to?" zeptala jsem se.

"No přsece já!" ozvalo se znovu. V tu chvíli mi to došlo. Chris.

"Chrisi? Co to s tebou je, sakra? A kde jsi vzal moje číslo?" zvážnila jsem.

"Ta tvoje kamaládka mi ho d-dala." odpověděl a škitnul.

"Chrisi? Ty jsi opilej?" začala jsem mít divný pocit. Pocit obavy. Proč?

"Alex, víč.. Já tě mám hrozlně rád." řekl "ale já, se ti to blojím říct víč?" pokračoval.

"Chrisi, kde jsi?" zeptala jsem se ho.

"Tam kde jsi mě dneska chtělo nechat víš?" zvážněl trochu, ale pak se rozesmál. Skatepark. Prošla mi myšlenka."Chlodím po okrajiu toho na ježdění, asi- asi spadnuuuuuuuu" pokračoval a potom jsem slyšela jen hlasitou ránu a už jen šumění. 

"Chrisi? Sakra, Chrisi!" zařvala jsem do mobilu. Nic se neozvalo. Rychle jsem si nazula tenisky a vyběhla z domu na jednou určité místo. Do skateparku.