Best Dancer

-.thirty-four.-

O měsíc později

Z pohledu Alex

"Už jdeš?" ozvalo se z kuchyně, kde právě snídal táta.

"Jo, ostatní na mě už čekají, vždyť to znáš." vykoukla jsem ze dveří a usmála se. "Navíc má dneska Trisina teta ty narozky, takže.." pokračovala jsem.

"Stejně furt nechápu, že máš víc než jednoho kamaráda a neděláš ve škole už problémy." uchechtl se a zakroutil hlavou.

"Wau, díky, že mi tak věříš." zasmála jsem se.

"Užij si to." usmál se. Kývla jsem na pozdrav a vydala se do školy.

Chcete vědět, jak to teď je a kdo vlastně patří mezi mezi kamarády?

Teď se podržte, protože je to Tris, Becca, Dom a Lucas. Ano opravdu i Rebecca a Dom.

Ptáte se, co se stalo s Chrisem?

Nebavíme se. Už celý měsíc. Ani nevíte, jak moc mě to mrzí. Jak mě mrzí, vidět ho každý den někde v dáli, jak se baví s jinými lidmi. Vidět člověka, který toho o mě tolik ví, který mi slíbil, že mě ochrání. Prostě to bylo všechno pryč.

Už jsem byla skoro na pozemku školy, tak jsem začala hledat ostatní. Když jsem je po chvíli našla mezi davy studentů, začala jsem na ně křičet a mávat. Všichni mi zamávali nazpět, a tak jsem si mohla všimnout, že tam nejsou úplně sami. Byl tam s nima Chris.

Ptáte se teď, proč tam teda stojí, když se se mnou nebaví?

Baví se už jen s Domem, nemám mu to za zlé, byli dlouho nejlepší přátelé a já jsem na jednu stranu ráda, že se usmířili, ale na tu druhou stranu.., já nevím. Nejspíš mu závidím. Závidím Domovi Chrisovu společnost.

"Ahooj!" vydechla jsem uříceně, když jsem k nim doběhla. Začínalo být docela teplo, protože se blížilo léto, a tak jsem si sundala mikinu. Chris se mezitím začal vzdalovat a já si povzdechla.

"Ahoj." odpověděli všichni naráz. "Už to nech být, bude zase líp." chytla mě za rameno Tris.

"Jo, jasně." pokusila jsem se o úsměv.

"Už zase jsi nespala?" zeptala se Rebecca sjela mě pohledem od shora až dolů.

"Co tím myslíš?" nechápavě jsem svraštila obočí.

"Zase máš načervenalé oči a kruhy pod očima." zamračila se na mě.

"Uhmh." vydala jsem ze sebe a sklopila hlavu.

"Chápeš, že si to nemůžeš dávat za vinu?" vyštěkla na mě. Jo, takhle se Rebecca chová v takových situacích. Paráda co.

"Jo, chápu." protočila jsem očima. Tenhle týden mi to říká už po padesáté osmé. Ano, počítám to. Už už se nadechovala, že něco řekne, ale já jí přerušila. "Ne! Po padesáté deváté už ne!" zamračila jsem se na ní.

Tris se začala smát, a tak jsem se k ní přidala, abych ulehčila situaci.

"Kam šli?" kývla jsem směrem, kde ještě před chvíli stál Dom a Lucas.

"Nevím, ale musím vám říct něco ohledně Luka." skousla si Tris ret a začervenala se. Další věc, která se změnila. Tris to chce táhnout s Lucasem. Za ten měsíc se hodně sblížili a Tris se mnou začala dokonce chodit na taneční, prý, aby mě mohla sledovat, ale všichni víme, že to tak není, žejo.

Ostatně v tanečním to šlo celkem dobře, až na jednu věc. Chris se odhlásil z vystupování na té soutěži, na které všichni tak tvrdě dřou a já.., to udělala taky. Začala jsem ale vystupovat na menších vystoupeních s mladšími žáky, které vyučovala Rebecca, je to s nima zábava.