Best Dancer

-.thirty-three.-

Z pohledu Chrise

Chrisi! Ch-Chrisi, já se omlouvám!

Vyšvihl jsem se do sedu, celý spocený. Zdálo se mi o tom, že by to bylo znamení? Měl jsem jí odpovědět, když na mě volala, přes ulici celá ubrečená? 

Ano, slyšel jsem jí. Slyšel jsem každé její slovo, protože jsem stál přímo naproti ní na druhé straně silnice ve stínu a pozoroval každy její pohyb. Bylo mi tak líto, že jsem byl zbabělec a neodpověděl jí, ale já bych to prostě nezvládl. Začala se mnou dělat věci, které nemůžu ovládat a já se bojím, že to není v pořádku. Nevím, co to je za stav. Jestli je to zamilovanost? Já to fakt netuším. Nikdy jsem do nikoho zamilovaný nebyl, nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jaké by to bylo mít po svém boku osobu, se kterou budu mít takové pouto. Myslel jsem vždy jen na to, jak by to teď bylo, kdyby tu byla má malá sestřička. 

Opravdu mě to užíralo tak, že se mi o tom dokonce začíná zdát?

Rozhodl jsem se, že si dám sprchu. Bylo něco okolo 11 odpoledne. Vstal jsem tedy a šel směrem ke skříni, kde jsem si vytáhl oblečení, co si vezmu. Pa jsem se pochopitelně odebral do koupelny, kde jsem si dal pořádně dlouhou teplou sprchu. Jakmile jsem ale vyšel z koupelny, přiřítila se Paula.

"Co si o sobě do prdele myslíš?" vyštěkla a zamračila se ještě víc.

"Co?" vyštěkl jsem nazpět.

"Co jsi udělal Alex?!" skřížila si ruce na hrudi. Jak o tom ví?

"Co ti je do toho?" odbyl jsem jí a snažil se jí obejít, ale měla asi jiné plány, protože mě chytla za paži a přitáhla zpátky. V druhé ruce držela telefon s otevřenou konverzací.

"Tak co?" vydechla už trochu klidněji. Jen jsem si frustrovaně povzdechl, protože jsem stejně věděl, že jí to dřív nebo později řeknu. Vždycky jsem jí říkal své problémy.

Odtáhla mě tedy do kuchyně, kde mi poručila, abych si sedl ke stolu a následně si sedla naproti mě. Znovu se na mě zamračila a pak kývla na znamení toho, abych jí to hned vyklopil, pokud chci žít.

"Fajn, fajn. Prostě jsme se pohádali chápeš? Ne počkat to nebyla hádka. Prostě.." s frustrovaným povzdychnutím jsem si vjel do vlasů a opřel se lokty o stůl, na který jsem následně zíral a nemohl nic vyklopit. "Ona mě chtěla políbit a já se odtáhl." zašeptal jsem a konečně se na ní podíval. Koukala na mě jako na zjevení a já nevěděl, co se bude dít dál.

"Ty idiote, proč?" teď si zase povzdychla ona.

"Byla opilá." mykl jsem rameny. "Nevěděl jsem, jestli to myslí vážně a nechtěl jsem, aby toho litovala." pokračoval jsem a Paula se hlasitě zasmála.

"Ty jsi opravdový idiot Christophere. Nemůže být možné, že takový pitomec jako ty, je můj bratr." zakývala hlavou ze strany na stranu a já protočil očima. "Řekni mi pravdu." pokračovala hrubým hlasem, až mi přejela po celém těle husina. Znala mě, prokoula to. "Je to kvůli tomu, co děláš, žejo?" vzdychla znovu. Jo, tyhle dvě slova, to bylo divné říct o své sestře, když si to předěláte do dvojsmyslu. No fuj. 

Jen jsem kývl na souhlas.

"Tak už s tím sakra přestaň! Proč to furt děláš? Už jim nejsi dlužný. Obzvlášť, když zabili Emily! Jak se na ty kretény ještě můžeš podívat a nepraštit je?" bouchla dlaněmi do stolu.

"Paulo, nerozumíš tomu." odpověděl jsem co nejvíc klidně a potichu.

"Jasně, že ne. Na tom není, co chápat!" zvedla se a rozhodila rukama. "Po opravdu dlouhé době se konečně, konečně objeví někdo, kdo o tebe jeví opravdový zájem, že už se o tebe přestávám bát a myslím si, že jdeš po dobré cestě a ty to takhle posereš?" dala si ruce v bok a zamračila se na mě.