Best Dancer

-.one.-✔️

Jeli jsme už asi dvě hodiny. Táta říkal, že si dal s výběrem nového města záležet, ale nečekala jsem, že to bude až tak daleko. Koukala jsem se z okna a měla ve sluchátkách puštěné písničky, byl už večer, a tak byla celá jízda zajímavější, než kdyby to bylo za dne.

V tom najednou auto prudce zastavilo a já se probrala z tranzu, při pohledu na noční oblohu. Otočila jsem se o prudce si ztáhla sluchátka.

,,Co se děje?!" zeptala jsem se možná až moc hlasitě, jelikož jsem byla zmatená ze sluchátek, co mi už pár hodin řvaly do uší.

,,Podívej se." odpověděl táta a kývl hlavou směrem před auto. Stál tam kluk s kaštanovými vlasy a něco nadával, o kousek dál stála partička kluků ve stejném ve stejném věku. Táta akorát vystoupil.

,,Jsi normální?!" slyšela jsem táty hlas. To bude zase něco. Odpoutala jsem se a vystoupila taky.

,,Bože tak sorry, neviděl jsem vás.." odpověděl kluk a protočil očima.

,,Nebuď drzej" zakřičel táta ,,Mohl jsem tě srazit!" pokračoval.

,,Tati pojď, zbytečně se nervuješ. Nech ho být." řekla jsem když jsem k nim došla. Kluk se ke mně otočil, přeskenoval si mě od zhora dolů a ušklíbl se.

,,Moc nečum.." řekla jsem mu, když jsem se hodlala vrátit do auta. Takovýhle frajirky fakt zbožňuju. Nakonec jsem nastoupila do auta a sledovala tátu, jak mu ještě něco říká. Chvilku na to už seděl v autě a naše jízda pokračovala.

Po chvíli jízdy v autě jsme se ocitli v nějaké ulici a zastavili před krásným bílým barákem.

,,Už chápu, proč jsme jeli tak dlouho, tohle za to stálo." řekla jsem po chvíli.

,,Že jo." odpověděl táta a pyšně se ušklíbl.

Vyšli jsme po cestiče až k baráku a táta otevřel. Byla to nádhera. Myslím, že tady by jsme mohli vydržet trochu dýl, než jinde. Musela jsem se pousmát.

----o----

Bylo ráno. Vzbudil mě paprsek světla, který mi svítil z okna do obličeje. Sedla jsem si na kraj postele a promnula si oči. Když jsem se rozkoukala, měla jsem pohled na můj pokoj, který byl překupený krabicemi.

,,To bude práce." řekla jsem si pro sebe. Byl víkend, takže jsem se rozhodla, že se pustím do předělávání baráku a vybalování věcí.

Sešla jsem dolů, že si dám něco snídani, jenže když jsem se podívala do lednice, nic tam nebylo. Co bych taky měla čekat, vždy nakupuju já.

Když jsem si nalila vodu do skleničky a sedla si k malýmu baru, co máme v kuchyni, všimla jsem si lístku, který byl nejspíš od táty.

Ahoj Zlatíčko, musel jsem jet rychle něco zařídit. Vrátím se asi až večer. Nechal jsem ti v pokoji nějaké peníze, jdi prosím nakoupit a kup si i něco pro sebe.. Jsi moje šikulka, to zvládneš.

Pa, táta.

Po přečtení dopisu jsem se odebrala do koupelny, kde jsem ze sebe udělala aspoň trochu člověka. Poté jsem si odebrala do pokoje, kde jsem si vyhraba z krabic černé jeany a obyčejné tričko. Vzala jsem si mobil a sluchátka a mezitím, co jsem se odebrala do tátovi ložnice pro peníze, jsem přes sebe přehodila mikinu. Nazula jsem si tenisky, Nasadila sluchátka a mohlo se vyrazit.

Když jsem vycházela vzpomněla jsem si na svůj skateboard, jenže jsem nevěděla, kam jsem ho přesně zahrabala, takže jsem se pro změnu rozhodla jít pěšky.

Když jsem se nějakým způsobem dobelhala do středu města Louisville - ano, tak se to tu jmenuje - jsem vešla do nejbližšího obchodu s potravinami. Vzala jsem vše potřebné a pro sebe si vzala na cestu ovocnou tyčinku.

Jen tak jsem si procházela po náměstí a najednou mě rozhodila hlasitá hudba, co se ozívala z budovy hned u mě.

Začala jsem mít rytmus v nohou a hudba mě pohltila. Začala jsem si tancovat do rytmu s papírovou taškou v ruce a cítila jsem se po dlouhé době uvolněně-furt jsem to v sobě měla, i když jsem si myslela, že to dávno vymizelo. Sice jsem musela vypadat jak blázen, když jsem si před nějakou budovou s taškou v ruce tancovala, ale bylo to fajn odreagování.

Najednou se předemnou objevil udýchaný kluk, tak nějak v mém věku, možná trochu starší. Zastavila jsem se a koukala na něj nechápavým pohledem.

,,Byla jsi úžasná!" vykřikl najednou veselým hlasem a rozhodil rukama. "Musíš se k nám přidat!" pokračoval.

,,Ne-nee.. Já- ehm.. K vám?" začala jsem koktat.

,,Prosím! Potřebujeme někoho, jako jsi ty!" Jak se jmenuješ?" pokračoval v přemlouvání.

,,Alex, ale pořád nechápu, o čem mluvíš." odpověděla jsem a zasmála se.

,,Moje milá Alex, já jsem Charles, mám taneční skupinu, určitě byla ven slyšet naše hudba. Hodila by jsi se nám do týmu. Prosím tě tu na kolenou, mohla by jsi to ještě promyslet?" řekl a opravdu si klekl na kolena, což mě dostalo do rozpaků.

,,Jo, fajn.. Promyslím to" řekla jsem v rychlosti bez přemýšlení a začala ho chytat za paže, aby se konečně zvedl.

,,Já to věděl! Pojď se seznámit! " řekl a chytl mě za zápěstí, s tím, že už mě chtěl táhnout do budovy.

,,Promiň, ale dneska se mi to uplně nehodí." řekla jsem provinile, vypadal opravdu nadšeně.

,,Jo dobře, promiň, já se ani nezeptám. Dělám tohle pořád. A co zítra?" omluvil se a zeptal.

,,Ehm, myslím, že to by šlo." odpověděla jsem s úsměvěm.

Úsměv mi opětoval a pak pronesl ,,Dobře, udělala jsi mi opravud radost. Tak zítra ve dvě tady?" zazubil se nakonec . Jen jsem kývla na souhlas.

,,Tak zatím." zamávala jsem a vydala se na cestu domů.

Doufám, že se vám první kapitola líbila. -free-