Best Dancer

-.fifty.-

Z pohledu Chrise

,,Asi chci soutěžit, ale bude tě to něco stát." 

Tahle věta mi už dva dny ležela v hlavě a já furt nechápal, co tím Alex myslela. Byl jsem kvůli tomu dost nervní, ale zároveň natěšený na dnešek, kdy mi to má říct.

Bylo okolo 12 dopoledne, a tak jsem si obědnal čínu, abych se naobědval, než se za mnou Alex staví a řekne mi tu velkou věc, která mě celý dva dny nervovala. 

Měl jsem nějaké teorie, ale přestal jsem nad nimi přemýšlet ve chvíli, kdy mě napadlo, že se semnou chce třeba Alex celkově přestat bavit nebo.. chodit? To byla další věc, co mě štvala. Ještě furt jsme nevyřešili náš vztah a já už toho začínam mít dost. Nahrnula se mi nervozitou červeň do obličeje, když jsem si tu teorii znova připomněl a tím pádem jsem byl ještě víc nervóznější, než před necelou minutou.

Asi po deseti minutách zazvonil zvonek, kde na mě čekala teplá dobrá čína, a tak jsem společně s ní usedl ke stolu a vychutnával si jí co nejvíc to šlo. Vaření pro mě nebylo nic nějak těžkého, ale ani nic, do čeho bych byl nějak zapálený.

Když jsem následně dojedl, odebral jsem se do ložnice, kde jsem se oblékl do obvyklého oblečení, a pak jen usedl k televizi a nervózně si okusoval nehty, snažíc se vnímat film, který právě dával v televizi, protože tu měla být Alex každou chvíli.

Po nějaké chvíli zazvonil zvonek a já se pokusil cestou ke dveřím uklidnit, ale moc se mi nedařilo.

,,Ahoj," vykoukla na mě s tím jejím nádherným úsměvem, což byl náznak pro mé ústa, která musela její pohyb hned zopakovat.

,,Ahoj," odpověděl jsem jí, pouštějíc jí dál. ,,Tak o co jde?" šel jsem hned na věc.

,,Tyjo, já tě s tím asi hodně vynervovala, co?" uchechtla se.

,,Trochu?" uchechtl jsem se s ní a nervózně si prohrábl vlasy. Vzpamatuj se, křičelo moje podvědomí. 

,,Tak fajn.. Napadla mě jedna vě, kterou by jsi mohl udělat, kdyby jsem se zapojila do soutěže..no, ehm.." povzdechla si frustrovaně a usedla na gauč. ,,Chci, aby jsme jeli za tvými rodiči," vydechla nakonec a koukla na mě svýma čokoládovýma očima.

,,Alex," vydechl jsem. Nevěděl jsem, co jí na to říct.

,,Chrisi, j-já vím, že je to věc, do který by mi nemuselo nic být, ale ty potřebuješ svoje rodiče a oni potřebujou tebe. I Paula to říkala, určitě jim chybíš," chytla mě za rameno, ale já se jí vysmykl. Ani nevím, proč mě tak štve, že se do toho plete, ale vím, že to není dobrý nápad.

,,Proč..Proč se do toho vůbec pleteš? Může ti to být uplně ukradený," odstoupil jsem od ní a podíval se ven z okna.

,,To vážně? Může, ale není, protože mi na tobě logicky záleží," odfrkla si. ,,Hele, já chápu, že se možná bojíš, ale za pokus nic nedáš Chrisi," rozhodila rukama.

,,Jo a nebo za to dám ten pocit sebemenší naděje, až mě vyženou pryč, když se jim objevím před prahem!" vyjekl jsem.

,,Nemůžou se na tebe zlobit věčně, pořád jsi jejich syn, kterého musí milovat, i kdyby se dělo cokoliv," odpověděla mi Alex klidně i přesto, že jsem na ní právě zvýšil hlas. Asi to myslela vážně a pravdu jí na mě záleželo.

,,Dobře," odfrkl jsem nakonec.

,,Chrisi, věř mi prosím.. Počkat, cože?" zarazila se a já se nad jejím pohledem uchechtl.