Best Dancer

-.thirty-two.-

Z pohledu Alex

"Prosím, už to udělej." zašeptala jsem a pohledem sklouzla k jeho rtům, o které jsem se lehce otřela těmi mými. Absolutně jsem nevěděla, co dělám, ale líbilo se mi to. 

"Alex, nech toho." zašeptal nazpět a já se mu opět podívala do očí. Byla jsem opilá a to mi dávalo dostatečné sebevědomí se podívat, protože -však mě znáte- za normálních okolností bych to neudělala. Po tom všem. 

I když to zní sebevíc nechutně, ještě chvíli jsme si díky alkoholu, který do našich těl přiváděl adrenalin, tiše vzdychali do úst, a když jsem si myslela, že už se konečně stane to, po čem tak dlouho toužím, odtáhl se a změřil si mě pohledem od shora až dolů tím nejvíc nasraně a zamyšleně zamračeným obličejem, jaký jsem u něj ještě nikdy neviděla. Tak to hodně bolelo, to píchnutí u srdce. 

"Jdeš si lehnout." řekl jakoby nic a začal mě za ruku tahat pryč z 'parketu', který teď tvořil můj obývák. 

"Nejdu." sykla jsem a začala se mu vykrucovat, aby mě pustil.

"Jsi hodně opilá a mluvíš blbosti, nenechám tě tady takhle samotou, aby jsi ještě něco provedla." odpověděl vážným tónem a znovu mě začal tahat pryč.

"Řekla jsem ti, že NEJDU!" zakřičela jsem na něj s domněnkou, že budu aspoň trochu drsná a zapůsobím, ale kvůli nadměrného hluku mých vrstevníků, kteří se poflakovali kolem se špetkou hlasité hudby, to znělo, jako bych mluvila úplně normálně. Ale jedno bylo jisté, že v tom i přes to všechno budu pokračovat.

"Chrisi, pusť mě!" začala jsem sebou opět lomcovat, ale s ním to ani nehlo a táhl mě dál.

"Chrisi!" nic.

"Kurva, Chrisi!" nic.

"Christopere Halesi, okamžitě mě pusť a přestaň se starat!" voalá. Zastavil, otočil se na mě celým svým tělem a jen mě pozoroval. 

"Zopakuj to." špitl naštvaně.

"Ne, slyšel jsi to dost jasně." odfrkla jsem a chtěla se mu konečně vysmeknout, jenže jeho stisk furt nepovolil. 

"Jestli to myslíš vážně, zopakuj to. Pak ti dám pokoj." přitáhl si mě blíž. "Řekni mi to do očí, nebo pojď spát." pokračoval a já ztratila slova. Nechtěla jsem to řít znovu. Bála jsem se. Bála jsem se, že by to vzal vážně a já ho ztratila. 

Nakonec jsem se jen zmohla na odfrknutí a s dalším pokusem a vysmeknutí z jeho sevření, což se už tentokrát povedlo, odcupitala do druhého patra, kde jsem odemkla svůj pokoj a následně se do něj zamkla. Začala jsem si přemítat vše, co se teď stalo, jak jsem se chovala. Když jsem si začala uvědomovat, že jsme se kvůli mé osobě opět pohádali, propukla jsem v pláč a sjela po dveřích na zem, kde jsem se totálně rozeřvala. 

Začali se mi hlavou promítat všelijaké myšlenky. 

Pohádali jsme se. 

Opět.

Kvůli mě.

Opět.

On se o mě chtěl postarat.

Opět.

Já ho ještě seřvala.

Opět.

Já ho chtěla políbit. 

Opět.

Počkat, co? Tam nepatří opět!