-.fourty-four.-

3.8K 176 25
                                    

Z pohledu Chrise

Poslední hodina ve škole. Poslední. 

Učitelka vykládala nějaký zajímavosti o horninách a já mezitím vymýšlel plán, jak zapůsobit na tu skupinu lidí, o kterém jsem zatím věděl jen to, že nesnáší Dikkinse. Mezitím jsem přemýšlel o včerejší rozhovor s Dikkinsem, který nevyšel zrovna nejlíp. 

*Flashback*

,,Tvůj dluh nemá konce, víš to?" ozvalo se za mnou, když jsem vykládal poslední krabici drog. 

,,Vím, ale třeba ti to konečně někdy splatím." odvětil jsem mu a zaklapl dveře kufru. ,,Vůbec, proč na mě furt posíláš své lidi, když jsem ti nic neudělal?" otočil jsem se na něj a pozvedl obočí.

,,Jen tak, aby jsi jasně věděl, co tě čeká, když nebudeš makat." usmál se na mě slizce.

,,A nemohl by jsi je na mě posílat aspoň, když budu sám? Ohrožuješ tím i ostatní okolo mě." zamračil jsem se.

,,Jo, ta dívka, co s tebou byla. Je docela dobrá ve střelbě jsem slyšel, nechceš nás seznámit?" usmál se ještě víc.

,,Ani za zlatý prase." sykl jsem.

,,V tom případě mě nezajímá, jestli s tebou zrovna v danou chvíli někdo bude nebo ne. Sám víš, že jsme ti dali díky tvé sestře jasně najevo, že nás ztráta tvých blízkých nezajímá. Aspoň tě tím posilujeme. Musíš vědět o všech hrozbách." poplácal mě po rameni a já se sotva držel, abych nevyletěl z kůže. Nemohl jsem nic dělat, protože kdybych něco udělal nebo řekl, klidně by někoho zabil jen tak.

,,Za tři dny opět tu." dopověděl ještě, kráčejíc si to do svého auta. 

*End flashback*

Hlasitě jsem si povzdychl nad vzpomínkou, když v tom začalo zvonit, a tak jsem si začala balit věci z lavice. Tuhle hodinu jsem měl sám bez ostatních, takže jsem se hned odebral ke své skřínce, kde na mě čekal Lucas.

,,Tak co?" zeptal se a zavřel svou skřínku.

,,Nic moc. Ty jsi něco vymyslel?" koukl jsem po něm, a pak odemkl svou skřínku.

,,Taky, ale slyšel jsem za sebou Alex, která říkala Tris, že s tebou potřebuje mluvit, tak.." nedopověděl to a přemístil svůj zrak za mě. Otočil jsem se a spatřil Alex společne s Tris, jak se něčemu smějí.

Ten její smích.

Sám pro sebe jsem se pousmál a zamkl i svou skřínku, čekajíc s Lucasem na ně.

,,Ahoj." usmála se na nás Tris a vlepila Lucasovi menší polibek. Mohl bych to teď taky udělat?, ptal jsem se sám sebe.

Už už jsem chtěl něco říct, ale Alex mě předběhla a dala mi malou pusu, jako kdyby jsme byli na základní škole. Ale mě to přišlo roztomilý.

,,Taky tě rád vidím." usmál jsem se na ní a chytl jí za ruku. Čekal jsem, že se někdo z těch dvou ozve, ale ani jeden nic neřekl. S Alex jsme se rozešli směrem ven a Tris s Lucasem šli za nám, takže jsem se na ně otočil a oba mi s úsměvem ukazovali palce nahoru, díky čemuž jsem se uchechtl. 

Alex to nejspíš zaslechla, a tak se na mě s pozvednutým obočím podívala.

,,Moc.. brzo, nebo?" zeptala se nejistě a pomalu povolovala stisk na mé ruce.

,,Ne, vůbec." stisk jsem jí pevněji ,,Jen mi ti dva za nám ukazovali palce nahoru." vysvětlil jsem jí a ona se se smíchem otočila na Tris a Lucase. Nakonec nás Tris a Lucas dohnali a po chvíli se u nás objevila i Becca. 

Best DancerWhere stories live. Discover now