Best Dancer

-.twelve.-

Z pohledu Alex

Tak mě odvezl na taneční, no a co. Vždyť to rozhodně neznamenalo víc, než slušnost. Ale Chris neví, co slovo slušnost znamená, Alex. Sakra, ten kluk mě tak mate!

Právě jsme se všichni procvičovali. Byla jsem děsně nervórní. Víte z čeho? Z toho, že mě dva páry očí neustále pozorovaly. Byly to oči Rebeccy, která mě tím pozorováním chtěla stoprocentně zabít, a pak tu byly ty Chrisovi. Ty které mě pozorovaly zamyšleně, duchem nepřítomně. A to mě děsilo víc, než plamínky v očích, které patřily Rebecce, protože to byly právě Chrisovi oči.

"Tak, všichni procvičeni?" ozval se za námi Charles, a tak se všichni otočili na něj. "Jak už všichni víte, bude se konat každoroční Battle dance tanečních ze všech okolních měst." pokračoval. Cože?

"Charlesi, už to vzdej. My to nedáme." ozval se nějaký hlas, který jsem tu ještě neslyšela.

"Mia má pravdu, Charlesi." ozval se Lucas. Jak to, že ho znám? Ukazoval mi to tu, protože se jeden jistý člověk, jménem Chris rozhodl, že se na mě vykašle, i když mu to Charles přikázal, protože jsme se "znali".

"Tento rok to bude jiné." zamračil se na Lucase Charles.

"To jsi říkal i minulý rok a ten minulý taky.. A ten předminulý taky." pokračovala mě už známá Mia.

"Já říkám, že to bude jiné." zopakoval Charles.

"A v čem?" skřížil si Lucas ruce na hrudi.

"Máme tu Alex!" ukázal na mě. Díky Charlesi, zase jsi na mě upoutal tu pozornost, kterou tak zbožnuji!

"Co?" ozvala jsem se pro změnu já.

"Jsi tu ty Alex. A- a jsi fakt úžasná!" zasnil se Charles.

"Ale já nevystupuji" odsekla jsem.

"Proč ne? Musíš!"

"Charlesi, Ne." řekla jsem přes zaťaté zuby. Už jsem začala být nervní.

"Alex. Prosím" zapištěl.

"Řekla jsem, že nikde vystupovat nebudu!" zařvala jsem možná až moc hlasitě. Charles na mě jen koukal a nic neříkal.

Rychle jsem sebrala své věci a rozeběhla se ven. Já nemůžu vystupovat, po tom, co se mi stalo už ne.

Z pohledu Chrise

Prostě odešla. Nechápu, co jí tak vzalo z toho, že by měla vystupovat. Charles se posadil na lavici a povzdechl si. Sedl jsem si k němu.

"Ona musí vystupovat, je naše jediná naděje!" rozmáchl rukama. "Ona a ty, byli by jste nejlepší dvojice."

"Já s ní promluvím. Počkej - cože?" zarazil jsem se.

"Pozoroval jsem vás. Máte stejný styl. Jste stvoření pro sebe."

"Co? Ne." vykulil jsem na něj oči.

"Opravdu, měli by jste to zkusit." Koukl na mě "Pokud se tu teda ještě někdy objeví." pokračoval.

Najednou vstal a koukl se na hodiny, já jeho pohyb zopakoval. Bylo za 5 minut 6.

"Lidi, pro dnešek to balíme. Uvidíme se zase za dva dny!" klapl rukama a všichni si začali balit věci. Šel jsem se na lavici pro své věci, rozloučil se s několika lidmi a rozešel se směrem ven z budovy.

Naskytl se mi pohled na Dominicovo auto. Co ten tu dělá? Chtěl jsem ho jen obejít bez povšimnutí, ale ten nahoře mě asi nemá rád.

"Hej, Halesi!" zakřičel z okínka. "Hej!" zopakoval.

"Co je?" odsekl jsem.

"Kde je Alex?"

"Co ti je do toho?" pozvedl jsem obočí.

"Jsem s ní domluvený na tom doručování" udělal úšklebek.

"Není tu." zamračil jsem se na ní. Už jsem chtěl odejít, ale nešlo to. "Uvědomuješ si, co by se jí mohlo stát, kdyby se dozvěděla o našich kšeftech?" pokračoval jsem.

"Jo, třeba to, co se stalo Emily, viď?" uchechtl se. Chtěl jsem mu odpovědět, ale pokračoval. "I když ne, když bude semnou. Já bych se o ní postaral, ne jak ty a svou Emily." chytl jsem ho za tričko trochu pozvedl.

"Nebudeš si brát Emily do držky, je ti to jasný?!" zařval jsem na něj. "A Alex se ani nedotkneš!" pustil jsem ho a otočil se. Byl to strašný kretén. Kretén, co mi připomněl věc, na kterou se snažím už tak dlouho zapomenout. Na člověka. Na Emily.