Best Dancer

-.thirty-six.-

Z pohledu Chrise

"Tak co? Stihl jsi to?" objevil se za mými zády kluk, který mi měl dávat úkoly. Ani nevím, jak se vlastně jmenuje.

"Jo, převzal jsem to úplně v pohodě, kamery jsem vypl. Nikdo o ničem neví." ujistil jsem ho, kývl směrem k otevřenýmu kufru mého auta a potáhl si z cigarety, kterou jsem držel v ruce. Při každém dalším potáhnutí jsem si vzpomněl na Alex a její výhružné nadávky, že si škodím zdraví.

Alex.

Ani nevím, co teď dělá. Nevím, jak se má. Neznám její problémy. Tak moc mě to štvě. Už celý měsíc se jí snažím vyhýbat, ale přitom bych jí chtěl mít pořád u sebe. Každý den jsem jí pozoroval na školní chodbě a kladl Domovi nesnesitelné otázky, abych o ní aspoň něco věděl. Zároveň mě mrzelo, že mě všichni zavrhli. Jasný, vím, že si za to můžu sám, chápu je. Akorát když vidíte každý den partu lidí, se kterou jste se před měsícem docela dost výdali a začínali jste je mít i rádi, jak se smějí na chodbě a vy ani nevíte čemu..., nevím, jak to popsat, prostě mě to zevnitř trhá na kousíčky.

"Chrisi?" ozval se opět hlas toho kluka a já sebou cukl. Byl jsem zase tolik zabraný do svých myšlenek, že jsem úplně zapomněl, co tu dělám.

"Uhm, jo?" otočil jsem se na něj.

"Je tu Dominic, chce s tebou prý mluvit." kývl směrem ke dveřím z garáže. Jen jsem kývl a odhodil cigaretu na zem, kterou jsem následně zašlápl podrážkou a rozešel se směrem ven. 

"Čau." kývl na mě Dom, když jsem vyšel ze dveří.

"Čau, děje se něco?"pozvedl jsem nechápavě obočí mezitím, o jsme udělali takovej ten "chlapskej pozdrav".

"Ne, ne, nic. Jen jsem chtěl vědět, jak na tom jsi. Přece jenom to byla dneska větší ake, než obvykle." mykl rameny.

"Jo, bylo to náhodou v pohodě. Všechny drogy jsem dovezl v pořádku. Co ten plán, už jsi něco zkusil vymyslet? Já teda ne, abych se pžiznal." odfrkl jsem si. "Tak moc tot u chi už zabalit a být s Alex." dodal jsem potichu.

"Cože?!" vyjekl Dom a vykulil oči.

"Co?" pozvedl jsem obočí znovu. Dneska se chová jinak, řekl byh až nervózně.

"A-Alex?" vykoktal.

"Co je s Alex?" zamračil jsem se, tohle už nebylo normální.

"S Alex? Nic není s Alex, co by mělo být?" vydal ze sebe rychle a široce se usmál.

"Dome." zamračil jsem se. "Co se jí stalo?!" zaťal jsem pěsti.

"Prosím, já-" nedořekl. Začal jsem mít zrychlené dýchání a pocit nervozity ve mě stoupl, co když se jí něco stalo?! "Políbili jsme se." zašeptal.

"No a?-" zarazil jsem se. Cože se?

"Chrisi, já se moc omlouvám. Nechtěl jsem to udělat, ale ona byla vystrašená, potřebovala uklidnit, já se to snažil neudělat, ale jak jsem s ní začal trávit víc a víc času, tak jse se do ní jednodušše zamiloval." začal mlít pátý přes devátý, ale já nebyl schopný vydat jediný zvuk.

"Políbili jste se." zašeptal jsem a v tom momentu se mi podlomili kolena.

"Chrisi!" zachytil mě Dom a vytáhl zpět na nohy. "Opravdu jsem nechtěl, ale už je to přes měsíc a ona se trápí. Sice dělám to stejné, co ty, ale myslím si, že jí dokážu ohránit. Navíc tu nejsem zadlužený, jako ty díky svému strýci, můžu kdykoliv odejít." pokračoval.

"Stop!" zarazil jsem ho a opřel se zády o zeď. "Já ti věřil Dome, věřil jsem ti, že se o ní postaráš a budeš jí chránit, dokud z toho nebudu venku. Né, že mi jí přebereš a zamiluješ se do ní!" začal jsem nacházet vhodná slova a zvyšovat hlas. "Já si říkal, že jsi poslední dobou vůči ní jiný, furt jsi jí odemě odháněl. Už jsi mi o ní ani tolik neříkal, jak jsi to jenom mohl udělat?" vyštěkl jsem nakonec. 

"Chrisi, já se opravdu omlouvám!" zvedl ruce do obranného gesta, což neměl udělat, protože jsem se odrazil od zdi a dal mu pěstí.

"Sakra, Chrisi!" vyjíkl a chytl se za tvář. "Vím, že jsi naštvaný, ale prosím. Popřemýšlej nad tím, co by se s ní stalo, kdyby měla dál doufat, že se vrátíš a budeš s ní. Co by se stalo s její psychikou? Neustále o tobě mluvila a brečela, já jí chci pomoct." vysvětloval mezitím, co si mnul poraněnou tvář.

"Jo, chceš jí pomoct zapomenout na mě." vydechl jsem nakonec a otočil se směrem zpět ke dveřím do garáží.

"Je konec, se vším! Zapomeň na všechno, co jsme naplánovali. Zapomeň na to, že jsi mi chtěl pomoct! Zapomeň na mě společně s Alex!" zakřičel jsem na něj, když jsem odcházel ke svému autu a nasedl. Všechny balíky byly už z kugru pryč, takže jsem nastartoval a rozjel se pryč. 

Mezitím jsem si na telefonu našel Paulu a vytočil její číslo.

"Chrisi? Děje se něco?" ozvalo se z telefonu.

"Paul, oni se políbili." zašeptal jsem a z oka mi vypadla slza.

"Vy jste se políbili? Už jste v pohodě? To je úžasné!" uslyšel jsem, jak vyjíkla, špatně mě slyšela. Když vyslovila provní otázku, v očích se mi nahromadilo ještě více slz, takže jsem viděl špatně na cestu, ale nezpomaloval.

"Ne, Paulo! Oni se políbíli! Alex a Dom!" vyštěkl jsem a bouchl druhou rukou do volantu, začalo pršet, takže se mi zamlželo přední okno a já viděl ještě hůř, ale pořád jsem se držel stejné rychlosti.

Až teď jsem si začal uvědomovat, jako hybu jsem udělal toho večera, kdy mě chtěla políbit. Měl jsem možnost mít jí pro sebe a já se jí vyhnul. Teď jsem si taky uvědomil, že by mě určitě pochopila, kdybych jí řekl celou pravdu. Ale bylo pozdě, na všechno.

"Hele Chrisi, jsem v kavárně, ta přijeď a promluvíme si o tom. Hlavně nedělej žádné blbosti a za zádnou cenu nejezdi rychle po silnici, jak to máš ve zvyku, když jsi naštvaný. Ještě k tomu prší, prosím, opatruj se." jaká ironie. "Vím jistě, že tě Alex miluje a nechtěla Doma políbit." dodala.

"Co?" vyjíkl jsem nechápavě. "To ti řekla?" dodal jsem.

Odpovědi se mi bohužel už nedostalo, protože jsem nekoukal na cestu a během chvíle ucítil velkou ránu a v další chvíli jsem byl vzhůru nohama. Pak už jsem necítil ni jiného, než palčivou bolest snad na každým kousku těla a uspalost.

Ahoooj všichni! Další kapitola je na světě.

Omlouvám se, že tak dlouho kapitola nevyšla, ale měla jsem nějaké problémy doma plus škola, ve které to teď bylo fakt hektiké. :/ :D Myslím si, že jste to teď měli všichni. :D

Jsem zvědavá na vaše komentáře, tak mě nešetřete! :D <3

Jinak budu -jako vždy- ráda za každý hlas, komentář nebo odběr.

Vaše -free- <3