Best Dancer

-.fifty-one.-

Z pohledu Chrise

Cítil jsem se strašně. Ten svíravý pocit, když jsem uslyšel její hlas, říkající mé jméno. Ta jemnost a čistota v ní pořád byla. I přes to, co jsem provedl. Je pravda, že mateřská láska je navždy.

,,M-mami?" zakoktal jsem a následně sklopil hlavu.

,,Zlatíčko a oh-Kdo pak jste vy?" zasekla se pohledem na Alex a zeptala se.

,,Dobrý den, jsem Alex. Chrisova" odmlčela se ,,kamarádka," vydala ze sebe nakonec přiškrceně, jako by jí to bylo proti srsti. 

,,Ah tak, ehm" odkašlala si. Nastalo to trapné ticho. To ticho, které dává vašim myšlenkám volný průchod a vy si začnete uvědomovat, jakou blbost jste udělali.

,,My už musíme, ahoj," vydal jsem ze sebe rychle a pokusil se co nejrychleji obrátit a zdrhnout, ale Alex mě zastavila.

,,Chrisi-" oslovila mě a zasekla se. Jen jsem si povzdechl a obrátil se zpět na tu ženu, které jsem přivedl mnoho smutku.

,,Já-, ani nevím, jak začít, " vydal jsem ze sebe nakonec a konečně se jí podíval přímo do očí, aniž bych kontakt okamžitě nepřerušil.

,,Pojď sem," zašeptala a stáhla si mě do pevného obětí. Najednou mi přišlo, jako by ze mě všechna nervozita opadla. Paula měla pravdu.

,,Půjdete dál a popovídáme si u šálku čaje?" usmála se na mě, a pak se obrátila na Alex.

,,Rádi," odpověděla za nás oba Alex a já jí děkovně pokýval hlavou.

 Vydali jsme se tedy dovnitř a mou šťastnou náladu vystřídala smutná. Všechny vzpomínky, které jsem z tohoto domu měl, jako by se mi živě promítaly předemnou. Ten den, kdy jsem měl desáté narozeniny a rodiče mě volali dolů, abych se šel naobědvat, ale já jasně věděl, že tam na mě čeká oslava s obrovským dortem. Jak jsem běžel po chodech dolů, ve snaze se co nejrychleji dostat do obýváku a zakopl o poslední schod, čímž jsem si vyrazil zub. To bylo něco.

Musel jsem se pousmát nad tou vzpomínkou. 

,,Co tam tak stojíš?" zašeptala za mnou Alex, chytající mě za ruku.

,,Ale nic," usmál jsem se na ni a stiskl její ruku pevněji, tahající ji za sebou do kuchyně. Všechno tu bylo stejné.

Obrazy s květinami, které mamka tak milovala - byly tam.

Její sbírka váz ve vitríně - byla tam.

Rodinné fotky s námi všemi - byly tam.

Zasekl jsem se, jako bych přestal dýchat. Fotka, kde jsem já a Emily pořád visela nad pohovkou v obýváku.

,,Krásná fotka, že?" ozvala se z kuchyně mamka, až jsem leknutím nadskočil.

,,Budeme o tom mluvit?" rozhodl jsem se být trochu odvážnější a zeptal se na rovinu.

,,Chrisi-,"zašeptala ustaraně a sklopila pohled.

,,Je tu někdo?," ozvala se ode dveří Paula. ,,Ahoj, kde je táta?" obrátila se na mamku.

,,Paulo, jdeš právě včas. Děděk dělá zase něco v té své kůlně," odfrkla si.

,,A proč jsi ho nezavolala, když přijel Chris? Určitě by ho taky rád viděl!" vyjíkla nadšeně.

,,Zajdu za ním," promluvil jsem nakonec a všude zavládlo ticho.

,,Jo, ehm.. Tak dobře, Alex ty zůstaneš tady ne?" obrátila se na Alex, která s úsměvem úlevně přikývla.