Best Dancer

-.twenty-four.-

Na začátek vám chci říct, že jsem se ztratila v tom, jaký je u nich den, takže dejme tomu, že je třeba středa. :D

Z pohledu Chrise

"Chrisi, vstávej sakra!" jo, to bylo to první, co jsem uslyšel, když jsem se vzbudil. Ve dveřích stála Paula a mračila se na mě. Nechápavě jsem na ní pozvedl obočí a ona pokračovala:

"Je deset ráno, zaspal jsi." vyprskla. Od včerejší události na mě jen řve, mračí se a nebo mě prostě ignoruje. Jen jsem si hlasitě vzdychl a zpátky položil hlavu.

Po chvíli mi to nedalo, a tak jsem se zvedl a rychle udělal to, co jsem měl. Když jsem byl hotov, vešel jsem do kuchyně, kde seděla u stolu Paula.

"Co tu ještě děláš? Neměla jsi jet za rodiči?" zeptal jsem se mezitím, co jsem si postavil vodu na kafe.

"Zase jsem se s nimi pohádala." zašeptala.

"Vždyť už to jsou tři roky, vzdej to už." zavrtěl jsem hlavou a konečně se jí podíval do očí.

"Chrisi, ale to ty jsi to tak rychle vzdal. Já si myslím, že už ti za Emily dávno odpustili, zkus za nimi se mnou jet, třeba se to změní. Já za nimi prostě už dál nemůžu jezdit s pocitem, že by jsi tam mohl jet se mnou. Vždyť za to nemůžeš- Můžu, sakra Paul, přiznej si to už, můžu za to. Můžu za to všechno, co se v naší rodině posralo!" Skočil jsem jí do řeči a bouchl pěstí do stolu.

"Já můžu za to, že tu Emily není. Já můžu za to, že jsou rodiče zhroucení a sotva vyjdou z baráku. Já můžu za to, že už nejsme rodina. Já, za všechno můžu já a beru za to plnou zodpovědnost." pokračoval jsem a dal si obličej do dlaní.

"Tak proč v tom dál pokračuješ?"

"Protože musím."

"Musíš?"

"Paul, už jsme to řešili. Nemůžu ti to říct."

Paula hlasitě vzdychla. Zvedla se, dala své špinavé nádobí do dřezu a zase se na mě podívala.

"Měl by jsi říct aspoň co děláš jedné osobě. To víš moc dobře jaký, a taky proč. Víš, že jí to může ohrozit, žejo?" sáhla mi na rameno a nespouštěla ze mě zrak.

"Jo, vím to moc dobře, ale nejde to. Nechci jí ztratit tím, že si bude myslet, že jsem pro ní nebezpečný."

xxx

Právě jsem stál před školou a čekal na Alex. Do školy jsem nakonec nešel, ale sejít jsem se s ní chtěl. Zapálil jsem si cigaretu, aby jsem si zkrátil čekání. Co v tý škole dělala tak dlouho? Skončili už před deseti minutami. Nebo se po mě po včerejšku vykašlala?

Hleděl jsem si na špičky bot, když v tom do mě někdo drkl. Dal jsem hlavu vzhůru a předemnou stál Dominic.

"Potřebuješ něco?" vydechl jsem.

"Nezapomněl jsi na tu zítřejší akci?" pozvedl jedno obočí.

"Jasně, že ne." odfrkl jsem a znova potáhl z cigarety.

"Jestli chceš, můžu sehnat někoho místo tebe, přece jenom jsi na tom byl včera dost špatně." Kývl hlavou k mému obličeji.

"Ne, to je dobrý. Víš moc dobře, proč nemůžu." mykl jsem rameny.

"Fajn, tak zítra, Čus." řekl a otočil se k odchodu.

"Čau." odpověděl jsem a rozhodl se pokračovat v zkoumání mých bot, když v tom mi někdo vytrhl cigaretu z úst. Opět jsem, ale tentokrát rychleji zvedl hlavu a přede mnou stála Alex s mojí cigaretou v puse.