Z pohledu Alex
I přesto, že mě ta nevědomost ohledně toho, co Chris doopravdy dělá, jsem se rozhodla dát na Lucasova slova a nechat to být. Až bude chtít, tak mi to řekne. Nemůžu na něj tlačit.
S podivným chvěním a motýly v podbřišku jsem se rozhodla jít už konečně domů. Chris mi sice nabízel, ať u něj přespím, ale já nechtěla. Přišla jsem si najednou v Chrisově společnosti zvláštně. Přišlo mi, že jsme oba vždy nervózní a to se mi vůbec nelíbilo. Nakonec se i přes můj protest rozhodl, že mě aspoň odveze domů.
Když jsme nasedli do auta, mlčky jsme poslouchali rádio, které hlásilo na příštích pár dní okolo 35 stupňů, a já si poklepávala prsty o sedačku.
Jakmile jsme zabočovali do ulice, kde jsem právě bydlela, začala jsem přemýšlet, proč jsem vlastně u Chrise nepřespala. Do prdele, vždyť jsem mohla přespat u toho Chrise! Proč jsem taková kráva?
Už, už jsme zastavovali před barákem a jelikož jsem mu teď nemohla říct 'Hele Chrisi, já i to rozmyslela, jedeme k tobě' jsem si jen hlasitě povzdechla a on na mě nechápavě pozvedl obočí.
"Jsem jen unavená." usmála jsem se nad jeho nechápavostí, a abych lež víc zrealizovala, zívla jsem si. Jen se uchechtl, ale nic neříkal.
Zase jsme se na sebe vzájemně dívali a ani jeden z nás nechtěl tuhle chvilku přerušit nějakou poznámkou. Po chvíli -za tenhle den už podruhé- sjel pohledem na mé rty a hypnotizoval je. Chtěla jsem to udělat taky, ale nakonec jsem se udržela. Proč?
"Ehm.. Promiň." odmlčel se a podrbal se na zátylku "Preji Dobrou noc." mrkl na mě.
"Vám též, pane Halesi." poklonila jsem se a začala se náhle smát. Začal se smát společně se mnou a já se rozhlédla po okolí. Všude byla tma a jediné, co bylo vidět, bylo vždycky kolečko světla pod lampami.
Když jsem se otočila zpět na Chrise, ani jsem nezaregistrovala, jakou rychlostí chytl moje -teď už rudé- tváře do svých dlaní. Jemně mě políbil na čelo a usmál se na mě.
Rychle jsem obmotala ruce okolo jelo břicha a zabořila se do jeho hrudi. Byla jsem tak ráda, že je v pořádku. On můj pohyb zopakoval a o pár sekund později jsme na sebe byli namačkaní jako sardinky.
"Jsem strašně ráda, že jsi v pořádku." zašeptala jsem. Podivně se napl, ale já pokračovala: "Nevím proč, ale asi si už nedokážu představit život bez tvého otravování." uchechtl se a já se ještě víc zahrabala do jeho hrudi, aby si nevšiml mého rudého obličeje. Proč jsem mu to vlastně řekla?
"Alex, já se vždycky vrátím. Nikdy se mi nic nestane." zašeptal pro změnu on. "Kvůli tobě se vrátím." dodal. Nadechla jsem se pro odpověď:
"Sice nevím, co doopravdy děláš a popravdě ti nevěřím ty kecy ohledně nějakých lupičů a podobně, ale respektuji, že mi to nechceš říct, protože vím, že nejsi špatný člověk a určitě neděláš něco, co by jsi neměl pod kontrolou." dokončila jsem.
"To jsem rád." odtáhl se. "Ty rozumbrado." začal mi zacuchávat vlasy.
"Heeej!" vypískla jsem a zasmála se. Jeho pohyb jsem zopakovala a on se zasmál taky. Vypadal jak hastroš.
"Tak dobrou noc, princezno." usmál se na mne.
"Dobrou noc." kývla jsem a s máváním se vydala do domu, kde jsem se následně najedla, vykoupala a šla spát.
xxx
Dneska byl pátek, což znamenalo následující dva dny volna. Ještě k tomu bez dozoru. Přemýšlela jsem, co budu dělat a při cestě do školy jsem si uvědomila, že jediné místo, kde jsme se s Tris za posledních par dní setkaly byla škola, a tak když jsem přišla do školy a uviděla tu bílou palici u skříňky zavolala jsem na ní.
"Triis!" okamžitě se ohlédla, a když mě spatřila, na obličeji se jí vynořil úsměv a začala mi s radostí mávat. Zamávala jsem jí nazpět a vydala se směrem k ní.
Mezitím, co jsem k ní došla si zavřela skříňku. Objaly jsme se na pozdrav a ona ze sebe hned vydala:
"Co se děje?" usmála se a společně se mnou se vydala k naší třídě, kde jsme měli právě teď zeměpis.
"No, napadlo mě, že by jsme mohly něco podniknout, dlouho jsme spolu nikde nebyly, plus mám do neděle barák pro sebe, co navrhuješ?" mrkla jsem na ní a ona zastavila. V očích se jí při slovech 'barák pro sebe' objevily jiskřičky a já už jen očekávala něco hodně špatného. Ostatně jako vždycky, když měla něco vymýšlet Tris.
"To znamená přeci jediné!.. Párty!" vypískla a vyzvedla ruce do vzduchu.
"Říkal tu někdo slovo párty?" ozvalo se za námi. Rebecca.
"Jo a víš, co na ní bude nejlepší? Že na ní nebudeš!" zasyčela Tris a Becca zrudla vzteky.
"Chtěla jsem být milá, ale jak chceš- Přijď taky." ozvala jsem se já. Obě se na mě otočily s vykulenýma očima a naráz vyštěkly:
"Cože?!"
"Jo, přijď." zasmála jsem se na ní a otočila se na Tris "Vím, že chceš vždy dokonalou párty, což znamená, že tam musí být i největší mrcha na škole." mrkla jsem na ní a ona protočila očima.
"Oprava. Největší mrcha na světě!" zasmála se a já společně s ní.
"Takže zítra u mě, v..?" koukla jsem na Tris.
"V osm." odfrkla. Všechny jsme se vydaly do učebny a jakmile jsme byly daleko od Rebeccy, Tris zasyčela naopak na mě:
"Podrazačko!" uchechtla jsem se a prosadila se na židly, kde jsem si následně začala vyndavat učení z tašky.
"Ve 4 pro tebe zajedu a pojedeme koupit vše potřebné na zítra. Jídlo, a tak." ozvala se vedle mě zase Tris a mezitím si srovnávala učení na následující hodinu do komínu v rohu lavice. Jen jsem kývla a otevřela sešit, že se kouknu na minulou látku. "Jo a spím u tebe."dodala jakoby nic. Neskutečná holka.
Tak dneska trochu kratší! 😂 Tuhle kapitolu jsem musela psát na dvakrát,jednoduše se to prostě smazalo.😡 Potože se Wattpad asi zbláznil, ani nevíte, jak moc mě to naštvalo, protože ta první byla lépe napsaná. 😡😂 Ale i tak doufám, že se vám bude líbit! 😊
Jinak.. Lidi,lidi,lidi! Já z vás šílím! ❤ Tolik úžasných komentářů jsem snad ještě nikdy nečetla! Taková mativace, která se ke mně díky těm komentářům dostává! 😍 prostě OMG!😱 Čísla u přečtení a hvězdiček jen a jen stoupá a já prostě nemůžu byt víc nadšená!❤ Jste prostě úžasní!
Jinak musím jako napsat, že u nás včera spadlo pár kapek, juchuuu!😂😜☔ co u vás?
A teď k příběhu. Co si Myslíte, že se na párty stane? Máte nějaké návrhy? Pište do kometářů, ráda si to počtu. 😇
A jako vždy nakonec- Budu mooc ráda za každý hlas, komentář nebo odběr!❤
Vaše -free-❤
आप पढ़ रहे हैं
Best Dancer
किशोर उपन्यास„Nikdy dřív bych si nemyslela, že mi ten kluk, kterého můj táta málem přejel autem a já ho v následujících dnech nazvala jako mého úhlavního nepřítele, změní totálně život. Že díky němu zapomenu, jakou minulost jsem si vlastně prožila, že dostanu no...
