Best Dancer

-.seven.-

Dvě hodiny. Dvě postižený hodiny řeší Tris to, co si vezme na tu párty. Že já jí na tý chodbě nenechala křičet a neutekla.

"Pasloucháš mě?" drkla do mě.

"Hm- Co?" otočila jsem se na ní. Jen pozvedla obočí.

"Ptala jsem se, jestli jsou tyhle šaty" ukázala nějaký na mobilu "hezčí v černý nebo červený".

"arggghhhh" povzdechla jsem si a hodila hlavou o stůl. Ne do slova, ale chápete to. Učitelka se na nás otočila a všichni stichli. 

"Nějaký problém, slečno Perceová?" otočila se k naší lavici v předposledný řadě elý tělem.

"Žádný, pančelko" skřivila jsem ubličej do zfetlýho úsměvu.

"Jsem zvědavá, jesti vás smích přejde dnes při uklízení školního pozemku." prohodila jen tak a otočila se zpět k tabuli.

"Dnes?" zeptala jsem se šokovaně.

"A kdy jindy? Až naprší a uschne?" otočila se zpět a založila si ruce na prsou.

"Ale já dnes nemůžu!" chtěla jsem to vymluvit, asi marně.

"Smůla, slečno. A jestli bude nadále pokračovat, postarám se o to, aby se vám to prodloužilo ještě o týden!" křikla a bouchla rukou do stolu. Dramaaaaa.

Jen jsem si ufrkla a sedla si se skříženýma rukama zpět na židli.

"Co je tak důležitého?" zašeptala směrem ke mě Tris, stále hledící na tabuli, aby to vypadalo, že jí tohle téma o buňkách v těle strašně zajímá.

"Trénink, taneční." odpověděla jsem prostě. "Já toho Halese zabiju!" sykla jsem a zašila se do židle. Jako dva týdny bez tréninků? Je ta fůrie z jiného vesmíru vůbec normální? Měla by to taky zkusit, třeba by se vešla do uličky mezi lavicemi.

xxx

Další krůček k mému absolutnímu zhroucení bylo, že už hodinu zametám to podělaný hřiště a Chris nikde. Nechal mě v tom. Všechno je jen kvůli němu, nenávidím ho. Bude válka.

Dál jsem zametala a rozhodla se, že si pustím písničky. Vyndala jsem z batohu malou bedničku, ke který jsem připojila mobil a pustila si písničku od XXXTENTACION - Jocelyn Flores a šla dál hrabat a zametat listí a všechny tyhle různý hovadiny. Najednou jsem slyšela, jak přijíždí nějaký auto. Jen jsem mykla rameny a dál hrabala do rytmu písničky.

"Dobrý vkus" ozvalo se po chvíli za mnou. Otočila jsem se a kdo jinej než pan Hales tam mohl být, že ano?

"Děláš si ze mě prdel!?" začala jsem na něj křičet.

"Proč by?" uchechtl se. Sarkasmus je opět tu!

"Kde jsi sakra celu dobu byl?!" sykla jsem na něj znovu a až teď jsem si všimla roztrhlého rtu a plno malých modřinek na obličeji. Pustila jsem hrábě a přišla až k němu.

"Cos dělal, ty tupče?" zeptala jsem se ho a chtěla mu sáhnout na tvář, ale okamžitě mi chytl ruku.

"Nesahej na mně a nestarej se." odsekl.

"Aha, tak sorry, že ti někdo někdy nabýdne pomoc, nemůžu za to, že na to nejsi zvyklej." otočili jsem se k němu zády a zvedla hrábě, že budu hrabat dál.

"Vtipná jako vždy." řekl a já slyšela jeho vzdalující se kroky. Otočila jsem se a viděla, jak prochází brankou pryč.

"Kam si myslíš, že jdeš?" křikla jsem na něj.

"Na trénink, měla by jsi tam být taky, jestli chceš něco dokázat." 

"Aha? A díky komu tohle dělám? Díky tobě!" 

"Tvůj problém"

"Chcípni!"

"Pa" zamával mi a poté nasedl do auta. Tak na tohle nemám nervy. Na žádnou jeho postiženou párty nejdu a už vůbec nebudu dělat něco, co má dělat i on!

Odhodila jsem hrábě někam k lavičce, vzala batoh a bedničku a rozešla se směrem pryč. Hlavně nenápadně. Nepotřebuju o týden víc.

xxx

 Když jsem konečně dorazila domů, rychle jsem se převlékla do sportovního(viz média), vzala si pití a běžela zase pryč. Táta nebyl doma, takže o starost míň vysvětlovat, že jsem byla tak dlouho ve škole a že už zase táhnu pryč. Z pultu v kuchyni jsem si vzala ovesnou tyčinku a běžela si obout boty. Vyběhla jsem z baráku, rychle zamkla a běžela na trénink.

Dementní Chris. Opakovala jsem si dokola. Nemohla jsem na něj přestat myslet. Nemohla jsem přestat myslet na to, co se mu asi stalo. Proč?