Best Dancer

-.twenty-one.-

Z pohledu Alex

Nemohla jsem popadnout dech. Ten náhlý příval adrenalinu, a pak úplné vymizení mi prostě nešlo do hlavy. Právě jsem stála uprostřed parketu a snažila se vstřebat, co se v předešlých minutách odehrávalo. 

Já tančila s Chrisem. Tím Chrisem. Vybral si mě, místo Rebbecy. Sakra, jak moc jsem za to byla ráda. Tancovali jsem dobře -ne- přímo výborně. Cítila jsem se při tom tak volná,jako by jsme k sobě patřili. Byl to nepopsatelný pocit. Nepopsatelný pocit v mém podbříšku, který jsem už dlouho necítila se vynořil i tehdy, když mě políbil do vlasů. Jo, a pak tu byl taky ten nepopsatelný pocit, kdy všechny ty skvělé pocity vystřídal ten prázdný. Protože odešel. Proč to na mě mělo takový vliv?

"Sakra Alex, to bylo" otočila jsem se na Tris, která se ke mě hrnula s obrovským úsměvem na rtech. "To bylo úžasný." vydechla a chytla mě za rameno. 

"Sakra, já ani nevím, jak to popsat! Byli jste jako, jako oheň a led, byli jste naprosto neuvěřitelný." pokračovala a mě se na tváři rozvynul malý úsměv, který Tris okamžitě zkazila, když znovu otevřela pusu.

"Kam šel?" rozhlédla se s otazníky v očích.

"To kdybych věděla." povzdychla jsem si.

"Ti chlapy volali i toho.. Dominica." pokračovala.

"Jo, slyšela jsem to." kývla jsem směrem k ní.

"Tak to nechme být, pojď, jde se pokračovat v pití!" vykřikla a dala ruce nad hlavu. Ani jsem se jí nestihla podívat zpět do obličeje, už mě táhla pro další kelímky s tekutinou, díky který budu mít nejspíš velkou kocovinu.

xxx

"Dominicu nech jí tam kde je, já jí odnesu." to bylo to první, co jsem uslyšela, když jsem se probrala, ale netroufla jsem si otevřít oči. Chris.

"Udělám to za tebe." ozval se jiný hlas. A Dominic.

"Sakra říkám ti, aby jsi jí nechal na pokoji." Proč?

"Až mi řekneš, co s ní máš v plánu. Hele já vím, jak se na ní díváš, je v ní něco, co tě přitahuje, jen si to neumíš přiznat." Cože?

"Nemel tyhle kecy a pojď mi radši pomoct, když už jsi jel se mnou." Kde jsem?

"Neutíkej od tématu. Znám tě, nebyli jsme nejlepší kámoši jen tak. Tobě se líbí, jenže víš, v čem je problém? Mě taky." Chris a Dom, nejlepší přátelé? 

"Do prdele Dome, neser mě ještě víc. Už tak jsem nasranej kvůli tomu, že dnešní kšeft nevyšel." Kšeft? Jaký kšeft?

Já vím, že to bylo ode mě zlé, ale já chtěla vědět víc. Jenže jediné, co jsem potom zaslechla byla rána a následné roztříštění -podle mého odhadu- skleničky. Cukla jsem sebou, ale pořád jsem nebyla odhodlaná otevřít oči. Všude byl klid a já nevěděla, kde vlastně jsem. Důvod, proč jsem sebou cukla podruhé, byl ten že mě zvedly dvě horké paže a já si najednou připadala, jako bych byla ve vzduchu. 

Trochu jsem pootevřela oči a nezdálo se mi to, byla jsem ve vzduchu. Přesněji v náruči. Přesnopřesněji v Chrisově náruči. Nevšiml si, že jsem se "vzbudila", i když už jsem byla vzhůru pěkných pár minut. Koukal zamyšleně dopředu a táhl mě, kdo ví kam. Až teď jsem si mohla všimnout jeho rysů obličeje. Nikdy jsem jemu obličeji nebyla blíž než teď, jenže mě to najednou nestačilo. Chtěla jsem být najednou nejblíž, jak to jen šlo.

Po důkladném prohlédnutí jeho ostré brady, která mi najednou připadala, jako samotná dokonalost, jsem svůj pohled přesunula na jeho rty. Nevím, jestli to bylo tím alkoholem, ale najednou mi přišly strašně plné a chutné. Chtěla jsem je prostě ochutnat. Tak moc. To byl ten důvod, proč jsem mu chtěl být ještě blíž. Já od něj chtěla polibek. Sakra, Alex! Uvědomuješ si, o čem teď právě přemýšlíš?

Po tom vnitřním okřiknutí, sama sebou, které mě přivedlo k normálnímu myšlení, jsem se ošila a on se na mě konečně podíval. 

"Jen spi dál, jen tě odnesu někam, kde se ti bude spát pohodlněji." Byl tak milý. Proč?

"Kde to jsem?" zašeptala jsem a znovu přivřela oči.

"Pořád u mě. Nejspíš jsi usnula na pohovce a tvoje kamarádka tě tu zapomněla. Díky bohu, že se ti nic nestalo, přece jenom tu bylo dost opilých nadrženců." uchechtl se a já se zamyslela nad jeho slovy. Díky bohu? Že by se o mě bál? Nemožné, je to Chris Hales.

"Aha." zvládla jsem jen tiše odpovědět. Několik sekund bylo ticho, co mě kolíbalo k dalšímu šlofíčku, a pak zhoupnutí se do něčeho pěkně měkkého. Jen jsem zívla a zachumlala se do deky, kterou jsem poslepu nahmatala, protože jsem byla až moc lína opět otevřít oči. 

Další věc, co jsem pochytila, bylo to, že mě někdo přikryl další dekou a jemně mi pohladil tvář. Asi si ten člověk, co na mě byl posledních pár hodin až podezřele milý, myslel, že už jsem zase vytuhla, ale mýlil se. Pro jeho smůlu.

"Holka. Sakra ty ani nevíš, co se mnou děláš." to byla slova, u kterých jsem jasně věděla, že je budu mít v hlavě ještě hoodně dlouho. A pak tu byl ten dotek, který se za dnešek už jednou stal. Ty měkké rty mě opět políbili do vlasů a já mě se trochu pozvedl jeden koutek k úsměvu. Naštěstí byla tma, a tak jsem si byla jista, že to neviděl. 

Ten poslední zvuk, před mým spánkem, bylo tichý zavrzání podlahy někde v povzdálí a následné zaklapnutí dveří.

Jo, já vim, já vim, já vim. Naprosto nezáživná kapitola, ale já jí chtěla napsat. 😂 No to je jedno, já se taky nechápu.
Chtěla bych vám poděkovat, za komentáře v předešlé "jakoby kapitole" při pomoci s novým coverem. Jsem neskutečně vděčná, že někdo napsal svůj názor a na vaše přání, nakonec teda vyhrála 3, jak jste si mohli všimnout. 🙈
Budu ráda za každý hlas, komentář nebo odběr. ❤ (opět😂)

Vaše -free- ❤