NUDE » h.s

xlvii

❝A teď je bez barev a neví, co to znamená. ❞

➳➳➳

[Harry's POV]

"Louisi, musíš mě odsud co nejdřív dostat. Nic jsem o ní neslyšel a zblázním se tady." Řekl jsem mu.

Louis si zhluboka povzdechl a podíval se na hodinky, než se podíval na mě. Věděl jsem, že tady nebylo moc, co by mohl udělat, ale potřeboval jsem, aby to vyzkoušel. Právě teď, jsem na něm byl závislý. Musel je přesvědčit, aby mě pustili, alespoň na nezbytně krátkou dobu. Musím jít do Dollhouse a vzít Angelinu od Alexandra, musím se ujistit, že bude v bezpečí a mimo jeho dosah, i kdyby to znamenalo, že ji nikdy znovu neuvidím.

"Něco mě napadlo, ale nevím, jak moc efektivní to bude." Odpověděl Louis váhavě. Dal jsem hlavu nahoru, abych se na něj podíval a postavil se, abychom mohli být tváří v tvář.

"Řekni mi to."

"Dobře jde o tohle, za chvilku tě budou vyslýchat z toho co se stalo. Chci, abys na ně odpovídal pravdivě a bez zaváhání. Řekneš jim o Alexandrovi a o Dollhouse." Řekl mi s upřeným pohledem. Ohromeně jsem na něj zíral, čekajíc na něj až mi řekne skutečný plán. Nedělal si legraci.

Nedělal si legraci.

"Co? Jsi blázen? Nebudou mi do prdele věřit. Nemůžu tam jen tak jít a začít jim říkat o Alexandrovi a o tom, jak prodává ženy bez jakéhokoliv důkazu, Louisi. To bys měl vědět. Potřebujeme lepší plán." Řekl jsem naštvaně.

"Ukážu jim informace, které jsem shromáždil za několik posledních letech. Vím, že to není dost, Harry, ale musíme to risknout. To je jediný způsob, který by mohl zachránit ji a tebe. Pokud jsou výsledky DNA pozitivní a pokud se krev nalezená na Ethanovi shoduje s tvojí, pak jsme tuhle hru prohráli. Je to naše poslední naděje! Půjdeš tam a řekneš jim to!" Zakřičel v zoufalství Louis. Nikdy předtím jsem ho neviděl tak naštvaného a odhodlaného, snažil se vypadat v klidu a udržovat si vážnou tvář, ale nemohl jsem vidět výraz v jeho očích... byl vyděšený. I když se tak moc snažil ho neukázat, bál se, a to mě donutilo se cítit ještě hůř za to, že jsem na něj křičel. Chtěl mi pouze pomoct. "Harry, nemáme na výběr. Víš, Niall mě včera kontaktoval." Informoval mě.

"Niall? Nepřipomínej mi toho idiota, zmizel bez toho, aniž by cokoliv řekl a vždycky se vrátí s prázdnýma rukama." Řekl jsem mu a protočil oči. Proč chce přivést zrovna ho?

"Zmizel, protože ho Alexandr zajal a drželi ho jako rukojmí, protože o tobě chtěli informace."

"Co?" Zvolal jsem v údivu.

"Je to pravda. Ethan byl ten, kdo mu pomohl utéct a na oplátku se zeptal Nialla, aby mu řekl všechno, co věděl o Nině. Můj názor je, že ho můžeme požádat, aby sem přišel, potřebujeme všechny informace, které nám pomůžou." Snažil se mi vysvětlit Louis, ale v ten okamžik, jsem neposlouchal nic z toho, co mi říkal. Nemohl jsem uvěřit tomu, že Alexandr chytil Nialla a že mu Ethan pomohl. Proč jsem o tom nevěděl? Byl jsem tak rozptýlený Angelinou, že jsem nemohl vidět, co se děje?

Alexandr měl celou dobu v plánu, aby se tohle stalo a já jsem spadl do jeho pasti. Chtěl, abych byl rozptýlený.

"Dobře, udělám to." Zašeptal jsem tiše.

Louis přikývl a stiskl rty do tenké linky, jak se dveře za ním otevřely a vešel policista. Zdvořile se na nás usmál trapným způsobem, a na to se rychle podíval dolů, když si odkašlal. Byl to ten stejný muž, který byl v mém domě s agentem Johnsonem, když zemřela Agnes, pamatovala jsem si ho. Byl také snad jediný v téhle zasrané budově, u kterého se doopravdy zdálo, že mi věří.