NUDE » h.s

xxxix

❝Možná budeš ten, kdo mě zachrání. ❞

➳➳➳

[Angel's POV]

Mé oči byly přilepené na Louise, jak jsem čekala, než konečně prolomí to mlčení a řekne mi, co našel o mých rodičích. Nevěděla jsem moc, protože mi bylo pouze deset, když zemřeli, ale věděla jsem, že jsme nebyly chudá rodina. Otec vlastnil velkou firmu a matka tam s ním pracovala, ale nikdy semnou nezacházeli odlišně, jako ostatní zacházeli s jejich dětmi.

Rodiče rádi udržovali věci jednoduché a neradi se chlubili jejich bohatstvím. Navštěvovala jsem veřejnou školu a nedostávala jsem od nich drahé dárky, ani jsme neměli služky nebo řidiče. Byli jsme normální rodina. To, dokud nebyli zavražděni samozřejmě.

Vzpomínám si na tu noc velmi dobře. Hrozné zvuky výstřelů a křik matky. Vzpomínám si, jak jsem vyběhla ven z mého pokoje a šla do kuchyně, přičemž jsem volala na rodiče, jen abych je našla oba mrtvé a pokryté krví, ležící na podlaze, bez známek života – mrtví. Byla jsem vyděšená a zpanikařila jsem, volala jsem o pomoc, ale nikdo nepřišel, tak jsem vyšla ven a běžela pryč, přičemž jsem doufala, že najdu někoho, kdo mi pomůže. Ale nikdy se to nestalo, a nakonec jsem se ztratila.

Nikdy jsem se nedozvěděla, co se stalo s firmou nebo jestli mám nějaké příbuzné, kteří mě hledali. Našel mě Alexandr, jak jsem bloudila v temných uličkách a vzal mě pod svou ochranu. Hodně dlouhou dobu mě nenechal jít mimo Dollhouse, řekl mi, že je to nebezpečné, protože lidé, kteří zabili mé rodiče mně hledají a já mu to jako malá hloupá holka, kterou jsem byla, věřila. Tehdy jsem nevěděla, co byl schopný udělat, přemýšlela jsem o něm jako o pečujícím muži, ne jako o krutém bezcitném muži, kterým byl. Teď mi docházelo, že to měl všechno naplánované. Nebyla to náhoda, že mě v tu noc našel, před devíti lety, bylo to všechno perfektně naplánované.

Také jsem věřila Ethanovi a myslela si, že je můj přítel. Byl jediný ze všech lidé v Dollhouse, který mě oslovil a snažil se mnou mluvit po šesti letech, kdy jsem tam byla. Byl to pohledný sebevědomý kluk a věděl přesně, co říct, abych ho měla ráda. Takže jsem tomu propadla. Pomalu jsem si k němu vytvořila vztah, byl to má první láska a ten, který mi nejvíc ublížil. Věřila jsem mu, ale byla jsem zaslepená hezkými slovy a sladkými gesty, abych viděla, jaké byly jeho skutečné záměry a když jsem to poznala, bylo už příliš pozdě. Zlomil mě fyzicky a emocionálně, i když, jak o tom teď přemýšlím, roztřásla jsem se odporem.

"Angelino, jsi v pořádku? Jsi bledá." Uslyšela jsem říct Louise, čímž mě dostal ven z mých myšlenek. Obrátila jsem k němu svou pozornost a pomalu přikývla, když jsem dala ruce do klína, aby se přestaly třást.

"Jsem v pořádku." Řekla jsem mu a slabě se usmála.

"Jsi si jistá?" Zeptal se Harry, jeho zelené oči se na mě upřeně dívaly se zamračením na tváři.

"Ano. Teď mi prosím Louisi řekni, co jsi našel." Řekla jsem, dívajíc se na něj.

"Řeknu ti všechno, Angelino. Neboj se. Ale nejdřív potřebuju, abys mi vysvětlila, co se tu noc kdy tví rodiče zemřeli stalo. Jak tě Alexandr našel?" Zeptal se, když našpulil rty a čekal na moji odpověď.

Zhluboka jsem se nadechla a chystala se promluvit.

"Bylo pozdě v noci a spala jsem. Máma vstoupila do mého pokoje a byla vyděšená, ale snažila se mě uklidnit, že bude všechno v pořádku. Najednou byly slyšet výstřely a pouze mi řekla, abych se schovala, než opustila pokoj." Začala jsem pomalu říkat mým slabým hlasem. Louisovi jasně modré oči se na mě celou dobu dívaly a nabídly mi smutný úsměv. "Pak zazněl d-další výstřel, pamatuji si, jak jsem vyšla z pokoje, šla dolů a volala jejich jména. Našla jsem je, jak leží na zemi bez života. B-byli mrtví. On je zabil." Pokračovala jsem a můj hlas se na konci zlomil, jak mi zvlhly oči. Cítila jsem něčí teplou ruku na rameni a podívala jsem se na Harryho vedle mě. Poklekl a umístil polibek na hřbet mé ruky, než ji zmáčkl ve své.