NUDE » h.s

xiii

❝Byl jako hybrid, mix muže, který nemohl sám sebe ovládnout . ❞

➳➳➳

[Angel's POV]

Říct, že to bylo, jak jsem to očekávala, by byla lež. Myslela jsem, že tady bude jenom pár lidí, a ne celé zasrané sousedství. Bylo tady asi okolo stovky lidí a byla jsem si jistá, že jich ještě více přijde.

Každý na sobě měl drahé oblečení a vypadal bohatě. Dámy měly oblečené elegantní dlouhé šaty, jejich vlasy byly perfektně učesané a make-up na jejich tvářích je nechal vypadat jako bohyně. Klasická hudba, kterou Harry vybral, hrála v pozadí, ale nemohla jsem ji velmi dobře poslouchat, vlastně jediné, co se dalo poslouchat, bylo šeptání mezi jeho hosty a zvuk skla setkávající se se sklem, spolu se smí­chem.

Na druhé straně místnosti jsem mohla vidět Sandru obsluhovat hosty šampaňským a vínem, vždycky na její tváři měla ten upřímný úsměv a já popravdě nemohla pochopit, jak to dělala. Na druhou stranu jsem já stála sama v tmavém rohu místnosti, pozorujíc každého, protože jsem se až příliš bála dostat se ven z mé malé díry a přejít k nim. Věděla jsem, že to nakonec budu muset udělat. Jenom jsem nebyla zvyklá mít okolo sebe tolik lidí a myslím, že to mě udělalo nervózní.

Harry se postaral o všechno a ujistil se, že jeho hosté budou mít všechno, co chtějí, ale on se stále neukázal.

Šel nahoru do jeho ložnice předtím, než všichni přišli, a ještě nepřišel dolů, zatím. Sandra řekla, že chce udělat dojem. Předvést se. Zhluboka jsem si povzdechla a opatrně si upravila šaty, ujišťujíc se, abych neshodila tác s drinky, který jsem držela.

"Hej, Angelino! Co tady děláš? Jdi obsloužit hosty." Slyšela jsem Sandru a já zvedla hlavu, abych se podívala na její otrávený výraz. Kdy sem přišla? Pootevřela jsem své rty, abych promluvila, ale ona dala svoji ruku přede mě, aby mě zastavila v tom, abych to udělala. Zamračila jsem se.

"Nemluv, jenom jdi." Řekla a vstoupila do kuchyně. Přikývla jsem a potom, co jsem se zhluboka na­dechla, jsem vystoupila z mého stínu, ve které jsem se schovávala a tlačila svoji cestu skrz dav. Předstí­raně jsem se usmívala, snažíc se být tak zdvořilá, jak jenom jsem mohla a začala rozdávat drahé pití. Procházela jsem se okolo velkého obývacího pokoje, abych se ujistila, že každý jeden měl.

Někteří z hostů se na mě ani nepodívali, když jsem je obsloužila a jenom málo z nich se na mě zdvořile usmáli. Sandra, která opět přišla se ke mně přiblížila a postavila se vedle mě.

"Takže, jak to jde?" Zeptala se mě, nutíc mě si kousat jemně můj ret.

"Je to v pořádku, myslím. Je tu jenom tolik lidí a to mě znervózňuje." Přiznala jsem a ona se usmála předtím, než něco jiného zachytilo její pozornost a ona se podívala za mě. Dívala jsem se na ní zmateně.

"Na co se díváš?" Zeptala jsem se.

"Myslím, že paní tamhle chce pití. Půjdu zpátky do kuchyně, abych pomohla ostatním, jdi ji obsloužit." Vysvětlila mi, ukazujíc směrem, kde byla žena a odešla ode mě, nechávajíc mě znovu samotnou. Na­rovnala jsem se, držíc tác pevně jednou mojí rukou a potom k ní sebevědomě přistoupila a nutila se usmívat.

"Tady máte, madam." Řekla jsem ji tichým hlasem a ona se na mě usmála, ukazujíc všechny její bílé perly předtím, než natáhla ruku a vzala sklenku šampaňského, kterou jsem ji nabízela.