NUDE » h.s

iii

❝ A tyhle oči.. ztratila jsem se v nich. ❞

➳➳➳

[Angel'S POV]

Krásné zelené oči...

Cítila jsem se jako bych v nich sama sebe ztratila, byly podmanivé a orámované dlouhými tmavými řasami, které zdůraznily jejich světle zelenou barvu. Byly jasné ale v ten stejný čas vypadaly, jako by něco skrývaly. Moje oči se posunuly pomalu dolů, abych se podívala na tvář toho muže a pozorovala jsem každý detail jeho tváře, jako jeho růžové baculaté rty, které vypadaly měkce na jeho obličeji, jeho ostrá čelist nebo to, jak se jeho obočí propletlo dohromady, když se na mě upřeně díval. Vskutku byl okouzlující muž. Dech beroucí.

Neuvědomila jsem si, jak dlouho jsem v téhle pozici, ale když jeho ruka pustila moji bradu a trochu ode mě ustoupil a mě se naskytla možnost se podívat na Gizele, která stála vzadu, její zmatený výraz mi řekl, že tohle bylo víc než normální. Okamžitě jsem se podívala zpátky dolů na moje nohy, snažíc se vyhnout každému intenzivnímu pohledu. Pan Styles ode mě pomalu odešel, a to byla chvíle, kdy jsem nabrala odvahu a podívala se něj znovu. Byl vysoký a štíhlý, se širokými rameny jeho vlasy byly delší a kudrnaté, ale i přes to všechno okolo něj, vypadalo krásně, ale bylo tam něco, co mi na něm nepřipadalo správné. Možná to byla jeho aura. Zdálo se, že je to tajemný typ člověka, ale možná, že nebezpečný taky.

"Rád bych mluvil s Alexandrem, pokud je to možné." Řekl Gizele a jeho záda byly stále ke mně. Tohle bylo poprvé, co promluvil od té doby, co přišel na tohle místo a abych byla upřímná, vůbec mě nepřekvapil jeho hlas, byl přesně takový, jaký jsem čekala, že bude... chraplavý a hluboký a zcela odpovídající jeho vzhledu. Jeho tmavý oblek a kalhoty neukazovaly nic víc, než autoritu a já věděla, že je to někdo důležitý nebo alespoň bohatý. Gizele se na něj podívala s vykulenýma očima a její rty se otevřely, když nevěděla co odpovědět, byla zaskočena jeho žádostí a já nevěděla proč. Možná to bylo tím, že Alexandra nazval jeho křestním jménem nebo možná, nikdo ještě nikdy nežádal něco takového. Byl nespokojený?

"J-jistě, ale proč?" Zakoktala a nervózně se usmála.

"Jenom mě k němu vezměte." Řekl přísněji než minule a Gizele pokývala hlavou, nechtěla rozzlobit tohoto bohatého klienta.

"Následujte mě." Řekla tichým hlasem a vyšla.

"Chci, aby šla taky." Řekl přísně a já věděla, že tím myslí mě. Cítila jsem na sobě všechny oči a přesunula jsem nepohodlně svoji váhu z levé nohy na pravou a kousla se do rtu, zvyk, který dělám pokaždé, když jsem nervózní.

"Ji?" Zeptala se Gizele se zvednutým obočím a pokýval hlavou. Pokynula mi, abych přišla blíž, a když jsem tak udělala, vzala moji ruku do její teplé a vyšla s Panem Stylesem, který byl za námi. V ten moment, jsem se cítila jako kořist a Pan Styles jako predátor. Věděla jsem, že si prohlíží mě tělo, mohla jsem na sobě cítit jeho oči a ten fakt, že na sobě nemám správné oblečení, mě udělalo víc nervózní než předtím. Když jsme se dostali na schodiště, začala jsem stoupat po schodech a když mi zbýval pouze jeden schod, ztratila jsem rovnováhu a moje noha uklouzla, což způsobilo, že mé tělo padalo dozadu. Vylétlo ze mě malé zakňučení, když jsem očekávala, že se srazím s mramorem a ublížím si, ale místo toho byla studená ruka položena na moje záda a tlačila mě nazpět a pomáhala mi stát zase na svých nohou.

"Opatrně, tyhle schody jsou nebezpečné." Varovala mě Gizele.

No, myslím, že na to už je trochu pozdě.