NUDE » h.s

xvii

❝Bolí to, ale je to v pořádku... jsem na to zvyklá.❞

➳➳➳

[Angel's POV]

Všechno se stalo až příliš rychle. Potom, co mi Sandra řekla o osobě, kterou Harry čeká, jsem se otočila a rychle zamířila nahoru. Byla jsem naštvaná a frustrovaná. Sandra si pravděpodobně myslela, že jsem blázen, protože jsem odešla bez jakéhokoliv vysvětlení, ale opravdu mi to bylo jedno. Jak to mohl udě­lat? Blbec.

Vpadla jsem do jeho pokoje, abych ho uviděla tmavý a prázdný, ale ne na moc dlouho, dokud Harry nevešel dovnitř a nerozsvítil světla. Vyšel z koupelny a měl obmotaný bílý ručník okolo jeho boků, kapky vody se spouštěly dolů po jeho opáleném hrudníku a sušil si svoje dlouhé vlasy malým ruční­kem. Jeho oči se podívaly na mě, z druhé strany místnost a jeho tvář ztvrdla.

"Co tady děláš?" Zeptal se mě. Zavřela jsem dveře bez toho, abych přerušila očí kontakt a oddělila své rty, abych promluvila.

"Koho tady dnes čekáte?" Věděla jsem přesně, kdo byla, jenom jsem chtěla, aby to řekl, možná se Sandra mýlila.

"Už jsem ti jednou řekl, že to není tvoje věc." Odpověděl klidně a přešel k jeho šatníku. Rychle jsem k němu přešla, abych mu vstoupila do cesty, což by ho zastavilo.

"Jste blbec, Pane Stylesi." Řekla jsem mu, zírajíc hluboko do jeho očí. Zaklela jsem na něj? Zamračil se. "Proč jste mi neřekl, že ji dnes čekáte? Je vaší milenkou?" Zeptala jsem se, podíval se na mě pobaveně dolů a lehce se zasmál, odhrnujíc svoje mokré vlasy z jeho obličeje.

"Oh, už vím, o co tady jde. Malá Angel si myslela, že potom, co se stalo, se budu zajímat? Miláčku, byl to jenom dobrý sex, nic víc. Měla bys znát svoje místo a navíc, varoval jsem tě, že to není moje chyba." Řekl. Stupňoval se ve mně hněv a musela jsem to dostat ven, takže jsem zvedla ruku do vzduchu a udeřila ho přes jeho obličej. Tentokrát mě nemohl zastavit.

"Jste příšerný." Zakřičela jsem na něj. Harry se rychle zotavil z mé rány a přistoupil dopředu, brajíc moje ruky do jeho, jak mě okamžitě přitlačil násilím proti zdi. Jeho obličej se přiblížil k němu s intenzivním pohledem.

"Nikdy. Opakuji nikdy, to nedělej znovu." Zasyčel, jak jeho oči cestovaly ke rtům. Odstrčila jsem ho ode mě pryč, abych se vyvlékla z jeho sevření a přešla směrem ke dveřím s těžkým oddychováním. Bože, tak moc toho muže nesnáším.

Ne to není pravda, Angelino.

"Počkej!" Řek Harry předtím, než jsem mohla otevřít dveře. Váhavě jsem se zastavila s pohledem upře­ným na podlahu a potom se podívala na něj.

"Co chcete?"

"Až přijde můj host, zůstaň ve svém pokoji."

* * *

Celou dobu jsem po pokoji přecházela jako šílenec. Harryho slova byla stále čerstvě v mé hlavě a já prostě nemohla předstírat, že je nikdy neřekl. Jeho pobavený obličej, jak mluvil, mě donutil cítit se naštvaně a zraněně ve stejnou chvíli.

Hloupá, jsem tak hloupá. Proč jsem to sakra udělala? Věděla jsem, že to neskončí dobře. Nechala jsem moje pocity dostat ze mě to nejlepší, moje potřeba cítit se pro jednou chtěná a milovaná zaslepila moji mysl. A v tu chvíli, hádám, jsem chtěla jenom něco cítit, cítila jsem se sama a nemilovaná a on mě donutil zapomenout.