NUDE » h.s

vi

❝Dávej si pozor, komu věříš, i ďábel byl jednou anděl. ❞

➳➳➳

[Angel's POV]

Mohla jsem cítit úzkost, která se budovala uvnitř mě, každou sekundu, která uběhla a on mi nedal odpověď. Vypadal hluboko v myšlenkách a jeho zelené oči s na mě upřeně dívaly, studovaly mě. Mohla jsem říct, že byl zmatený, z toho, jak se rozhodnout a já ho neviním. Udělat Alexandrovi to, o co jsem ho žádala, nebylo jednoduché, vlastně to bylo opravdu nebezpečné. Nikdo se nikdy neodvážil mu ukrást to, co je jeho a kdo se o to pokusil, byl mrtvý. Alexandr nebyl jeden z těch, co snadno odpouští. Pokud se Harry opravdu rozhodne mi pomoct utéct, dává svůj život v nebezpečí, ale něco uvnitř mě mi říká, že se o to nezajímá a nemá z Alexandra strach. Pamatuju si způsob, jakým se okolo něj choval.

"Takže?" Naléhala jsem na něj, aby promluvil, dívajíc se na svoji ruku, která byla natažená směrem k němu. Přimhouřil na mě skepticky oči a pak se podíval na moji ruku, než se jeho pohled vrátil na mě.

"Máme dohodu, slečno Starr." Řekl hlubokým hlasem a vzal mě za ruku, jak s ní lehce potřepal, aby potvrdil naši dohodu. Napůl jsem se na něj usmála a nechala moji ruku spadnout na mé straně, čekajíc, než něco řekne.

"Budu Vás očekávat zítra ve studiu, ale protože nevíte, kde to je, pošlu Agnes, aby Vás přivedla. Do té doby, chci, abyste byla ve svém pokoji a nepotulovala se po domě." Řekl přísně a já přikývla hlavou, žádné námitky nebo něco jiného. Byla jsem šťastná, že souhlasil s tím, co jsem řekla a nechtěla jsem udělat něco, co by mohlo změnit jeho názor nebo moje plány.

"Mohu teď odejít?" Zeptala jsem se.

"Ano, můžete jít, slečno Starr." Řekl a ukázal na dveře za mnou, když se znovu posadil na jeho kožené křeslo, dívajíc se na nějaké papíry. Mlčela jsem a opustila jeho kancelář, zavírajíc za sebou opatrně dveře a opírajíc se zády proti nim, čímž jsem nechala vyklouznout malý výdech úlevy. Promnula jsem si spánky rukou a snažila se uvolnit. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, jak se mi podařilo tohle přežít, Byla jsem překvapena sama sebou. Nikdy bych se neodvážila takhle mluvit s Alexandrem, ale s Harrym ano.

Na mé tváři se objevil malý úsměv, když jsem si uvědomila, že od teď za čtyři měsíci budu znovu volná... žádný Alexandr, žádný Dollhouse a žádný Harry. Odrazila jsem se od dveří a vešla do obývacího pokoje, kde byla Agnes, která čistila prach s péřovkou.

"Zdravím znovu Agnes." Řekla jsem vesele, což ji donutilo otočit hlavu směrem ke mně. Usmála se na mě a pak zúžila oči.

"Proč tak šťastná najednou?" Zeptala se mě, přibližujíc se ke mně se zvídavým pohledem na její tváři.

"Řekněme, že mám své důvody."

"Takže, hádám, že tvé setkání s Panem Stylesem šlo dobře?" Zeptala se mě znovu a sedla si na gauč, poklepávajíc na místo vedle ní, abych si sedla.

"Ano, vlastně šlo." Řekla jsem a sedla si. Přikývla a její výraz na obličeji vypadal skepticky a starostlivě. Nemohla jsem pochopit, proč se tak zase chová. Co byl její problém?

"Řekněte mi to." Dožadovala jsem se a ona se na mě podívala s širokými hnědými oči a zavrtěla hlavou.

"To nic není." Odpověděla, předstírajíc úsměv.

"Řekněte mi to. Jestli je to něco, co se mě týká, myslím, že mám právo to vědět." Řekla jsem ji, dávajíc moji ruku na její rameno, abych ji povzbudila.