NUDE » h.s

xlv

❝V noci tančí, aby zmínila bolest, ale ona nikdy neodejde. ❞

➳➳➳

[Angel's POV]

~ o dva dny později ~

"Angelino, jsi připravená?" Zeptal se dráždivě Gizele, jak vstoupila do šatny. Přikývla jsem, jak jsem si nasadila červené vysoké podpatky, které pro mě vybrala a postavila se, snažíc se nespadnout na zadek. Bylo to pro mě těžké na nich chodit, ale trvala na tom, že to bylo potřeba.

Gisele se usmála, jak pozorovala mé tělo nahoru a dolů a pak se ke mně přiblížila. Začal jsem se cítit velmi nepříjemně, jak to udělala. Stále jsem nenáviděla tu představu, že bude muset nosit to provokující spodní prádlo a tancovat před muži, nechtěla jsem tady být. Jen přemýšlení o tom, kde jsem byla před dvěma dny a kde jsem teď, mě nutilo brečet tím, jak ubohý se můj život stal. Byla jsem s Harrym a byla jsem šťastná, teď jsem zpátky v Dollhouse a nucená být znovu Doll a dělat to, co po mě Alexandr chtěl. Neslyšel jsem nic o Harrym a nevěděla jsem, jestli byl ještě na policejní stanici, Alexandr se mým otázkám vyhýbal a neřekl mi, co se stalo. V mé hlavě se přehrávalo několik scénářů a nevěděla jsem čemu věřit. Opravdu někoho zabil? Neviděla jsem Ethana od té doby, co jsem sem přišla a tím jsem začala pociťovat větší úzkost. Harry řekl, že ho nezabil, tak co se děje?

"Angelino, jsi v pořádku má drahá?" Zeptala se mě Gizele, když mě probrala z mých myšlenek. Vzala mou bradu mezi prsty a dala mou hlavu nahoru, aby se podívala do mých očí a na jejím obličeji se objevilo zamračení. Podívala se na mě s vážnými obavami a v ten okamžik jsem cítila, jak se pomalu hroutím. Moje vidění bylo rozmazané, jak slzy zaplnily mé oči, tak jsem zamrkala a nechala je spadnout volně dolů po tváři.

"Cítím se hrozně, Gizele. Bolí to a mám strach. Nevím, co mám už dělat." Přiznala jsem se. Okamžitě kolem mě omotala ruce a přitáhla si mě do hřejivého objetí. Potichu jsem brčela a ona mi jemně třela záda, jak mi šeptala uklidňující slova do ucha.

"Já vím, zlato. Já vím." Řekla. Zavrtěla jsem hlavou, odtahujíc se od ní pryč, jak jsem si otřela slzy a zhroutila se zpátky na židli.

"Nevíš, Gizele." Stála jsem si za svým. Dala mi zvídavý pohled, jak si přešla rukou přes její krátké červené vlasy a pak si přede mnou klekla, položila ruce na moje a trochu je stiskla. Její oříškově hnědé oči mě upřeně studovaly a malý povzdech opustil její rty, než znovu promluvila.

"Vím, že tady nechceš být, Angelino. Bohužel, to můžeš změnit. Osobně nevím, proč tě Alexandr tak moc chce, ale chce, abys tady byla a pracovala pro něj, takže to budeš muset udělat. Nemůžeš uniknout peklu Angelino a nemůžeš utéct od ďábla... On si tě vždycky najde." Řekla mi.

"To jsem přijala, Gizele. Důvod, proč jsem taková není jen proto, že jsem zpátky v Dollhouse. Jsem zraněná a vyděšená, protože jsem všechno pokazila a teď nevím, co se stalo Harrymu!" Řekla jsem frustrovaně. Oči Gizele se rozšířily a několikrát zamrkala, jak se snažila zpracovat to, co jsem jí právě řekla. Neřekla jsem jí o Harrym nebo o tom, co se stalo, ale už jsem nemohla o mnoho déle držet všechno uvnitř mě. Potřebovala jsem s někým mluvit a potřebovala jsem její pomoc.

"Harry jako ten Harry Styles, který tě odsud vzal před třemi měsíci? Sukničkářský, tajemný a bezcitný Harry Styles?" Zeptala se, zdůrazňujíc každé slovo a já přikývla. "O čem to mluvíš? Prosím, řekni mi, že to není to, co si myslím." Zeptala se šokovaně. Její hlas byl doprovázený znechucením, jak o něm mluvila a já jsem jí chtěla říct, že není takový, jak si všichni ostatní myslí. Byl jiný.