NUDE » h.s

iv

❝Jeskyně, do které se bojíš vstoupit, drží poklad, který hledáš. ❞

➳➳➳

[Angel's POV]

Strach.

Strach byla jediná emoce, kterou jsem v ten okamžik cítila. Moje oči se krátce setkaly s Alexandrovými a nechyběla v nich spokojenost, byl naplněný radostí, od té doby co dostal, co chtěl... peníze. To byl účel, proč mě sem vzal v první řadě, řekl, že mu vydělám hodně peněz a to se přesně stalo. Mladý muž mu jistě dal velkou částku, jinak by nesouhlasil s tím, mě dát mu. Ďábelsky se na mě ušklíbl a pak se otočil zády, a odešel z místnosti, aniž by nám něco řekl. Pan Styles prošel kolem mě a otevřel mi vstupní dveře.

"Pojďme." Řekl a držel si svoji vážnou tvář. Pomalu jsem přikývla a vydala se směrem k němu, neměla jsem odvahu se podívat na Gizele, o kom jsem si byla jistá, že tam stále stojí a dívá se na mě. Jakmile jsem vyšla ven, studený vítr mě praštil na sotva pokryté tělo a já se zachvěla, v hlavě jsem nadávala Gizele za to, že mi nedala kabát. Brzy jsem pocítila něčí přítomnost za mnou, která mi posílala teplo přes moje tělo a horký dech Pana Stylese ovál můj odhalený krk. Okamžitě jsem se překvapeně a se strachem otočila jenom abych se setkala s jeho ostrou čelistí na první pohled, ale když jsem se podívala nahoru na jeho obličej, jeho zelené oči se na mě tvrdě dívaly s malým zamračením na jeho tváři.

"Je ti zima?" Zeptal se s tváří bez výrazu.

"A-ano t-trochu." Zakoktala jsem. Sakra Angelino, nekoktej. Musím vypadat sebejistě a sexy, to je to, co mi Gizele předtím řekla ale zrovna teď si jsem jistá, že jsem naprostý opak. Něco na něm mi nahánělo strach, z toho, co je schopný udělat ale v tom stejném čase se cítím víc v bezpečí být nablízku mu než Alexandrovi. Je to jeho vzhled a způsob jakým se na mě dívá s jeho tmavýma, ale krásnýma očima, které mě dusí, nemůžu se do nich dlouho dívat - netroufám si – je to jako, když to udělám, bude vědět všechno, přečte si moje myšlenky. Je zastrašující ale v tom samém čase přitažlivý.

"Samozřejmě, že je, koukni, co máš na sobě." Řekl a ukázal na moje oblečení, podívala jsem se na něj zmateně.

"Omlouvám se-" Přerušil mě.

"Zayne!" Zavolal, ale nikdo nebyl kolem. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, co se děje, stála jsem mimo Dollhouse a úplně cizí člověk se kterým bych měla zůstat 4 měsíce a teď, ten samý muž na někoho volal uprostřed ničeho. Co to k sakru?

Po chvíli před námi zaparkovalo černé BMV a vyšel z něj muž, který měl okolo jeho dvaceti let, celý v černém. Mohla jsem říct, že pracoval pro Pana Stylese. Upravil si jeho uniformu, zvedl hlavu a podíval se na nás, když se přibližoval. Byl pohledný s dlouhými řasy, hnědé oči a výrazné lícní kosti. Usmál se a Pana Stylese, když si rukou projel své perfektní stylizované vlasy a podíval se na mě.

"Jsme připraveni k odchodu Pane Stylesi?" Zeptal se.

"Ano Zayne, jsme připraveni." Odpověděl Pan Styles a pokýval na něj. Zayn se znovu usmál a šel znovu směrem k autu a otevřel nám dveře.

"Děkuji Vám." Řekla jsem mu, když jsem se tam opatrně dostala a on přikývl.

Pan Styles se dostal dovnitř hned po mě, ale neřekl Zaynovi nic. Nikdy mu nikdo neřekl o slušném chování? Posunula jsem se od něj dál a držela jsem si mé konce šatů rukama dole. Byly krátké a vyhrnuly by se, kdybych to neudělala. Uvnitř auta bylo teplo a já se okamžitě uvolnila a vypustila malý povzdech.