NUDE » h.s

xxi

❝Proč se bojíme temnoty? ❞

➳➳➳

Harry vstoupil naštvaně do své ložnice a hlasitým žduchnutím za sebou zavřel dveře. Ani si neuvědomil, jak přešel z toho být v klidu na to být rozzuřený během několika minut. Hlasitě zasténal a kopl nohou do dveří. Jak se opovažuje říct takové věci? Jak se opovažuje mu dát facku? Je tak nepředvídatelná, nemůže ji kontrolovat. Je tak ... jiná. Vypadá tak male a křehce, ale ve skutečnosti je pravý opak. Vyzívá ho, a i když to nenávidí přiznat, libí se mu to. Libí se mu, jak se na něj její krystalově modré oči dívají. Způsob, jakým se její srdeční tep zvyšuje, když se k ní přiblíží nebo ji políbí. Bože ty rty, chutnají jako drahé víno a on nemá dost, chce se opít. Je tak lákavá a návyková a nemůže zapomenout způsob, jakým se její tělo tlačilo proti jeho a její sténání. Dostala se pod jeho kůži a nemůže se ji zbavit, chce z ní víc a víc. Co to s ním dělá? Možná je to tím, jak vypadá – nevině a andělsky, skoro dokonale až moc dokonale, aby to byla pravda. Bojí se ji dotknout, ale zároveň ho o to jeho tělo žádá, chce ji mít každým možným způsobem. Zničí ji, ví to.

"KURVA!" Zaklel hlasitě a rukou si frustrovaně projel skrz vlasy. Měl se od ní držet dál, jinak by se takhle věci nikdy nezkomplikovali, pak by se nemusel cítit způsobem, jakým se cítil, když ji předtím viděl jenom v zatraceném tričku, které sotva něco zakrylo. Chtěl ji přímo tady a dokud neotevřela její pěknou pusu a neřekla ty věci. Pak si uvědomil, jak moc v prdeli doopravdy byl.

Bylo slyšet lehké zaklepání na dveře a Harry k nim váhavě přistoupil předtím, než se konečně rozhodl je otevřít. Když to udělal, stála tam Agnes s ospalými oči a ustaraným výrazem na tváři. Okamžitě se cítil blbě za to, že ji probudil.

"Harry, mé dítě. Jsi v pořádku?" Zeptala se a natáhla ruku, aby se dotknula jeho.

"Omlouvám se, že jsem tě probudil Agnes. Není to nic důležitého." Řekl jí, ale ona ho znala až moc dobře, aby mu věřila. Věděla, že ho něco štve.

"Nemůžeš mě oblafnout Harry." Řekla mu stará paní a vešla do jeho ložnice. Sedla si na postel a poky­nula mu, aby si sedl vedle ní. Harry si povzdechl, protože věděl, že nemůže nic udělat, aby se vyhnul té konverzaci a udělal to.

"Teď mi to řekni. Neprobudila jsem se tak pozdě pro nic za nic." Řekla a on se lehce zasmál. Harry si opřel lokty o klín a vzal jeho hlavu do dlaní. Zhluboka vydechl. Nevěděl, jak začít nebo co jí říct.

"Já jenom... strašně mě irituje." Řekl a díval se na její viditelný úsměv, který se jí vytvořil na tváři.

"A to proč? Co ti chudák děvče udělalo?" Zeptala se.

"Neposlouchá ani jedno slovo co jí řeknu, neustále mě neposlouchá a má velkou pusu. Nemůže zmlk­nout." Snažil se vysvětlit, přičemž trochu zvedl svůj hlas.

"A to tě děsí." Uvedla. Harry se na ní zmateně podíval a zavrtěl hlavou.

"Ne, nemám strach."

"Buďme upřímní. Ty, můj chlapče jsi posedlý kontrolou, máš rád, když můžeš věci ovládat a máš všechno naplánované, nemáš rád, když věci nejdou tak jak bys chtěl. Takže mít tady někoho, koho nemůžeš kontrolovat tě doopravdy děsí." Řekla a usmála se. Harry se na ní zaraženě díval, možnost že mluví pravdu mu přeletěla hlavou, ale on se rozhodl to nepřiznat. Harry Styles se nebojí ničeho.

"I tak ji nemůžu vystát."

"Protože, kvůli ní cítíš věci." Znovu rychle dodala.

"To je nesmysl!" Zakřičel. Zamračil se a rychle vstal. Tenhle rozhovor ho naštval o dost víc, místo toho, aby ho uklidnila.