NUDE » h.s

xviii

❝ Peklo je prázdné a všichni ďáblové jsou tady.❞

➳➳➳

[Angel's POV]

Tiše jsem se dívala z okna ven, jak jsem se snažila vyhnout jakékoliv konverzaci s Ethanem, který od začátku naší cesty nepřestal mluvit. Začal mi lézt na nervy.

"Zmlkneš už konečně?" Otočila jsem se na něj naštvaně, ušklíbl se na mě a zavrtěl lehce hlavou.

"Ale Angel, tohle není způsob, jakým bys semnou měla mluvit." Řekl, jak jeho ruka vzala moji bradu a tím mě donutil se podívat na jeho obličej. Jeho zelené oči se na mě tvrdě dívaly předtím, než se jeho pohled otočil zpátky na cestu a nechal mě být. Povzdechla jsem si, dívajíc se dolů na můj klín.

"Harrymu se to nebude líbit, že jsi mi odvezl." Řekla jsem mu, překřižujíc moje ruky přes hrudník.

"Ale on to nezjistí Angel, protože mu nic neřekneš." Řekl s vážným pohledem.

"A proč si tím tak jistý?"

"Protože po tvém rozhovoru s Alexandrem se hodně věcí změní." Jednoduše odpověděl a já polkla, pokládajíc moje záda o sedadlo. Teď jsem ještě víc zvědavá. Co na světě by mohl mít Alexandr na mysli? Proč je to tak důležité? Brzy se auto zatavilo a já rychle vyšla z auta, jenom abych zastavila, když jsem před sebou viděla Dollhouse. Doufala jsem, že to místo nikdy znovu neuvidím, ale moje štěstí je na hovno. Ethan také vystoupil z auta a zamknul ho předtím, než přešel vedle mě.

"Tak pojď, nemáme moc času." Řekl mi s evidentní nepříjemností v hlase, ale moje nohy se nehýbaly. Byla jsem příliš vyděšená, abych udělala krok, což pravděpodobně Ethana rozzlobilo, protože hrubě popadl moji ruku a rozešel se táhnouc mě spolu s ním. Otevřel velké dveře a vstoupil dovnitř, jeho boty okamžitě klepaly proti mramorové podlaze. Rozhlédla jsem se zmateně, všechno bylo stejné, tohle místo se nikdy nezmění.

"Alexandr je v jeho soukromé místnosti." Informoval mě Ethan, jak jsme se tam rozešli. Soukromá míst­nost bylo místo, kde Alexandr vždycky chodil, když chtěl relaxovat nebo měl společnost. Doufám, že je to to první.

Ethan zaklepal na dveře a poté je otevřel, vstupujíc dovnitř a já ho následovala.

"Pane, přivedl jsem ji, jak jste mi řekl." Řekl a ustoupil stranou tak, aby se na mě Alexandr mohl podívat. Naše oči se okamžitě setkaly a jeho rysy ztvrdly, jak se nucený úsměv objevil na jeho bledé tváři. Od­kašlala jsem si a podívala se na mladou dívku, která seděla na koberci vedle něj s hlavou dole. Litovala jsem ji. Alexandr přešel před ní a šťouchl ji jeho nohou.

"Vypadni odsud!" Přikázal a ona okamžitě poslechla. Postavila se na nohy, nechajíc její dlouhé červené vlasy spadnout do její tváře a utíkat ven z téhle místnosti bez dalšího pohledu.

"Prosím, pojď dál, Angelino." Požádal a ukázal, abych si sedla na gauč. Ethan zavřel dveře a postavil se před něj, jakmile si položil ruce přes hrudník. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu přistoupila k Alexandrovi.

"Vlastně jsem neočekával, že přijdeš dobrovolně. Jsem překvapený." Řekl s malým úsměvem, jak si sedl naproti mně.

"Nebuď, protože jsem nepřišla z mé vlastní vůle. Ethan mě donutil." Řekla jsem mu popravdě a on se podíval na Ethana předtím, než se podíval zpět na mě. Místnost ztichla a já se nepříjemně ošila na místě, když se Alexandr znovu rozhodl promluvit.

"Nicméně, jak se mají věci s Panem Stylesem?" Zeptal se mě. Dívala jsem se na něj, nevědíc jak jinak reagovat na jeho otázku. Jak jdou věci s Harrym?