Omyl (George Weasley)

- 51 - prefektská koupelna

Po vydání nové bradavické vyhlášky se většina studentů stáhla do ústraní a zdálo se, že z chodeb a společných prostor vyprchala veškerá zbývající radost. Dokonce i učitelé chodili do tříd s náladou pod psa a hodiny se táhly jako kdyby byly třikrát delší než obvykle.

Jediným místem, kde se alespoň částečně udržovalo zdání zbývajícího školního života, byla společenská místnost. Skoro každý večer jsme hráli spolu s ostatními až do noci hry a já si nacházela cestu i k dalším spolužákům, ke kterým jsem měla najednou blíž než ke komukoliv z mé bývalé mudlovské školy.

Byl to zvláštní pocit, ptotože jsem si začínala připadat postupem času jako čím dál tím větší pokrytec. Tak dlouho jsem kouzelníky opovrhovala a stranila se jakéhokoliv kontaktu s kýmkoliv z tohoto světa, až jsem se stala zbabělcem, který se akorát bál vylézt ze své vlastní ulity.

Přátelství s ostatními, spolu se studiem černé magie mi ale pomáhalo všechny moje minulé předsudky a strachy postupně překonávat. Pomalu, ale i tak to byl pokrok.

Dokonce jsem začala pravidelně každý čtvrtek docházet na setkání Brumbálovy armády a občas sama zkusila provést i nějaké to jednodušší kouzlo. Po Hermionině svolení jsem totiž o schůzkách řekla i Edwardovi, Florence a Aaronovi, kteří se okamžitě chtěli stát součástí, takže jsme tam teď docházeli společně.

Můj život tady v Bradavicích byl najednou tak odlišný a nový, že jsem z toho nestačila popadat dech.

Ten mi ale stejně nejvíc vyrážel ten zpropadený zrzavý kluk z Nebelvíru, který se stal středobodem všeho, na čem mi kdy záleželo.

George Weasley, George Weasley a ty jeho potutelné úsměvy, vševědoucí pohledy a ďolíčky ve tváři, které se mu tam objevily, kdykoliv ho napadla nějaká přisprostlá myšlenka.

Jeho chtivé ruce, horký dech a omamující vůně.

Způsob, jakým mě líbal na školních chodbách, v prázdných učebnách nebo v jeho ložnici uvnitř nebelvírské věže. Když mi jeho prsty přejížděly po kůži a on si bral i ty poslední zbytky mého rozumného úsudku, kdykoliv mě nutil v návalech orgasmu sténat jeho jméno.

Od doby, co jsme se shodli na tom, že z nás budou kamarádi s výhodami, se toho stalo tolik, že jsem začínala pochybovat, jestli vůbec alespoň jeden z nás pořád ještě věří tomu, že je to stále pravda. George se mi totiž dostával pod kůži a já té skutečnosti už neměla sebemenší sílu nebo snad vůli vzdorovat.

Je zrovna první týden v prosinci, když mě zatáhne do prefektské koupelny v pátem patře a mávnutím hůlky za námi zabouchne dveře. Při tom pohybu se mu napnou svaly na paži a já se musím držet, abych z něho rovnou nestrhala košili.

Poučená z minulosti ovšem automaticky ještě předtím pomocí kouzla zamknu dveře před nechtěnými hosty a zároveň se ševellisimem ujistím, že zvuky našich hlasů zůstanou pěkně uvnitř koupelny.

"Panebože, už ti někdo řekl, jak zatraceně sexy jsi, když kouzlíš?" zasténá George a než mu stihnu odpovědět, popadne mě za boky a vyhoupne si mě do náruče.

Mezi stehny okamžitě ucítím jeho erekci, která se ještě umocní, když zakroutí boky a natiskne mě na kachlíkovou stěnu po levé straně místnosti. Nemám ani moc možností protestovat, protože si okamžitě přivlastní moje rty a pronikne mi jazykem do úst. Jeho dech mi pohladí hrdlo a já najednou zapomenu jakékoliv protesty, které jsem měla v hlavě ohledně toho, jak hrubě mě přerušil.

George mě kousne do rtu, zapře si mě o boky a rukama během vteřiny rozepne mou školní košili. Jakmile odhalí tmavě červenou krajkovanou podprsenku, pohled mu potemní a jeho polibky ustanou.