Omyl (George Weasley)

- 39 - přiznej, že mě chceš

George je v celé místnosti nepřehlédnutelný, takže vlastně není ani takovým překvapením, že moje oči ihned ulpí právě na něm. Svou výškou převyšuje většinu ostatních lidí kolem a jeho zrzavé vlasy na sebe i v přítmí, které ve společence panuje, strhávají všechnu pozornost.

Jeho tělo navíc obepínají tmavé džíny a černé kompresní tričko s dlouhým rukávem, ve kterém vypadá i na tu dálku až k neuvěření sexy. Dominantou jeho kostýmu je ovšem barvami namalovaná maska na jeho obličeji. Ten má totiž pokreslený černou a bílou, aby vypadal jako lebka, barva se mu ovšem táhne i po krku a mizí za lemem jeho trička, až si říkám, kdo mu něco tak profesionálního mohl vykouzlit na obličeji.

Možná odpověď se mi ale objeví hned vzápětí, protože si všimnu tmavovlásky, která stojí přímo u něj a o něčem s ním zapáleně diskutuje.

Geogre ovšem nepřerušuje oční kontakt se mnou a jeho hnědé duhovky se mi provrtávají až do morku kostí. Z jeho pohledu srší zuřivost a majetnickost, která je zcela čitelná aniž bych k němu musela být blíž, což samo o sobě vypovídá o intenzitě jeho pocitů. Založí si ruce na prsou, opře se zády o zeď a bez toho, aby ode mě odtrhl pohled odpoví své společnici na otázku.

"Všechno v pohodě?" vrátí mě zpátky do reality Willova otázka. Uvědomím si, že na zádech stále cítím sevření jeho rukou a tím, jak jsem se k němu naklonila blíž, u sebe nyní stojíme téměř tělo na tělo, což může na ostatní působit jistým dojmem. Než se od něj ale stihnu oddálit, moje oči opět zabloudí za jeho záda, kde si všimnu, jak do sebe George zrovna hází panáka ohnivé whisky. Zakloní hlavu a polkne, až mu poskočí ohryzek, z čehož mi samotné vyschne v krku. Potom ale už vezme za ruku tmavovlásku a bez toho, aby se na ni podíval, ji vede směrem k tanečnímu parketu - tedy směrem k nám.

"Char?" ozve se William hlasitěji a podle Georgeovy zatnuté čelisti jsem si jistá, že tu zkratku mého jména musel slyšet. Už se totiž stihl přesunout do vzdálenosti asi dvou metrů od nás, takže nyní vidím do obličeje i jeho partnerce, která má na tváři stejnou masku jako on.

Toto prosté zjištění ve mně vyvolá vztek a já za Williamovými zády zatnu ruce v pěst, až si zaryju nehty do masa. Toho si všimne na oplatku zase George a potměšile se usměje, jako kdyby přesně v toto doufal. Holku, která přišla spolu s ním, si bohužel nemůžu blíže prohlédnout, protože ji vzápětí otočí a přitáhne k hrudi. Nyní mám tak další unikátní výhled, a to na jeho ruce, které položí po stranách jejích zad a pomalým pohybem jimi sjede až na její boky. Tam svoje dotyky zastaví a dlouhými prsty se jí opře do kůže schované pod tenkou látkou tmavých obtáhlých šatů. Z toho pohledu, z toho, že dělá něco takového s někým jiným jen kousek ode mě, se mi začne vařit krev v žilách. Srdce mi začne bít rychleji a já nedovedu posoudit jestli je to vztekem nebo vzrušením, které pocítím, když si vzpomenu, jak jsem se cítila, když přejížděl prsty po kůži mně.

Jako kdyby se celý svět spiknul a rozhodl se udělat mi to ještě těžší, z reproduktorů se začne ozývat pomalá svůdná melodie, která už je sama o sobě dostatečně výmluvným dokreslením pulzujícího napětí, které doutná mezi námi.

Nejhorší na tom celém je, že se mnou George ještě pořád nepřerušil oční kontakt. Udržuje ho i během toho, co dlaněmi klouže po těle té holky, která si to zcela očividně užívá, protože mu před chvilkou položila hlavu na rameno. A já jsem zřejmě bez jakékoliv sebeúcty, protože nejsem schopná s ním pohled přerušit. Brní mě celé tělo a nezlepší se to ani ve chvíli, kdy si George olízne rty, sehne se trochu dolů a odhrne tmavovlásce několik pramenů z ramene, aby jí mohl něco pošeptat do ucha. Během celého tohoto divadla se ale stále dívá na mě. A moje trpělivost pomalu dochází, bublají ve mně všechny ty týdny potlačované pocity a emoce, které se chtějí konečně vydrat ven na povrch.