Omyl (George Weasley)

- 19 - pravda o Joshovi

"Kdy přesně že to vlastně odjíždíš?" nadhodí Mary, když spolu máme jednu z posledních směn v kavárně.

"Prvního září." zamumlám a pokusím se vykouzlit co nejhezčí latte art v hrníčku s našlehanou pěnou.

"Achjo, budeš mi chybět." posteskne si tmavovláska a zapře se lokty a barový pult.

"Však ty mně taky, Mar. Ale na konci roku jsem tady jako na koni." usměju se a doufám, že to prohlášení zlepší náladu i mně samotné.

"Pořád mi nejde do hlavy, že ses konečně přenesla přes Joshe a dopadne to takto. Myslím tím.. George je fakt hrozně fajn, takže mi přijde nefér, že spolu můžete být jen takto krátce." poklepe prsty o dřevěnou desku.

"Věř mi, že z toho taky nijak nadšená nejsem." pokrčím rameny a vyndám z vitríny několik čokoládových sušenek.

"A už jste spolu.. však víš.. měli něco víc?" dloubne do mě Mary a věnuje mi významný pohled.

"Ty jsi vážně jak detektiv ze špatnýho seriálu." ušklíbnu se jejímu výrazu. "A ne, ještě jsme spolu nespali." dodám, když vidím, že se dožaduje lepší odpovědi.

"A na co jako čekáte? Vždyť to mezi váma jiskří, kdykoliv vás vidím, a pochybuju, že byste měli strach o svou počestnost nebo tak něco." protočí očima.

Tomu se zasměju a zapřu se stejně jako ona o desku pultu.

"Asi jen nebyla vhodná příležitost. Je to celkem složitý, když nemá ani jeden z nás volnej dům." zamyslím se.

Mary se zatváří zklamaně a na moment se zamyslí. "A neříkala jsi náhodou, že bude tvoje ségra teď někdy pryč?" pozvedne moje kamarádka obočí a založí si ruce na prsou.

"To mi vlastně ani nedošlo." uznám a nevím, jak se ohledně toho, že na řešení přišla Mary dřív než já, cítit. "Hele, nechci do toho nějak zabruslovat nebo tak. Ale.. Neměly bychom sehnat spíš někoho tobě, ať řešíš raději svůj milostnej život a nešťouráš v tom mým?" rýpnu do ní se smíchem a vydám se ke stolu, pro který jsem před chvílí dochystala objednávku.

"Já jsem náhodou naprosto spokojená s tím, že jsem single. Abys věděla, člověk má pak mnohem víc možností." mrkne na mě se smíchem a odejde do kuchyně.

***

Betty má skutečně naplánovaný odjezd z města - konkrétně ji Jordan pozval na chatu za městem, kterou vlastní jeho rodina.

Sice tam kvůli Tomovi budou moct zůstat jen na dva dny, ale i tak se moje starší sestra nemohla dočkat, až si se svým přítelem užije romantiku mimo město.

Plán, který vymyslela Mary, je proto přímo dokonalý a já si klepu na čelo, jak je možné, že mě to nenapadlo samotnou.

Zbývá mi ovšem jediná drobnost - pozvat George k sobě domů.

Což je ostatně signál, značící, co mám v plánu, sám o sobě. A i když bych ráda prožila takovou tu idylickou scénu, kdy hlavní hrdinové podlehnou kouzlu okamžiku a neplánovaně se spolu při světle svíček pomilují, realita tomu příliš nepřeje.

Pokud člověk něco chce, musí se k tomu zkrátka propracovat promyšlenými kroky.

Už totiž rozhodně znovu nehodlám zažít scénu v kavárně, kdy jsme spolu málem znesvětili pracovní desku a zároveň nás u toho téměř nachytala zákaznice.

Když jsme totiž následně museli zklidnit hormony, douklízet místnost a předstírat, jako by se pár minut zpátky nic nestalo, příjemné to rozhodně nebylo.