Omyl (George Weasley)

- 16 - blázen

Georgeův pohled:

"Stejně si pořád myslím, že je to pitomost." založí si ruce na prsou můj bratr a podívá se na mě s nesouhlasným pohledem, který má zcela jasně vepsaný ve tváři.

Fred se povaluje v rozestlané posteli a mám za to, že skenuje každý sebemenší pohyb, který udělám. Je ještě v pyžamu, což je poměrně pochopitelné vzhledem k tomu, že je teprve osm hodin ráno. V tuto dobu ještě běžně spávám taky, takže ho rozhodně nesoudím.

Dneska máme s Lottie ale plány, takže jsem musel svůj postoj ke spánku pro tentokrát přehodnotit a z postele jsem se vyhrabal už takto brzo.

"Zapomínáš ale na to, že mě ani v nejmenším nezajímá, jakej na to máš názor." opáčím a přetáhnu si přes hlavu mikinu s kapucí.

Tuto konverzaci vedu s Fredem už po sté a i přes to, že pokaždé dopadne naše diskuze stejně, on se nějak stále nemůže smířit s tím, jak se ohledně Lottie cítím.

Nedovede totiž pochopit, že je mi s ní líp, než s kýmkoliv před tím. Že před ní nemusím předstírat a ona mě bere takového, jaký jsem. Všechny moje vtípky, nápady a poznámky vnímá jako něco speciálního a poslouchá mě, ať už jí zrovna vykládám cokoliv. Můžu s ní být sám sebou a ten pocit, který mi samotná její přítomnost nabízí, je zkrátka k nezaplacení.

Jediný problém je ale v tom, že neví, že jsem kouzelník. A je to tím pádem ta jediná a zároveň i nejpodstatnější věc, kterou jsem před ní nucený skrývat. Bolí mě to, protože bych jí nejraději ukázal všechny výrobky, na kterých s bratrem pracuju, předvedl nejrůznější kouzla a představil jí tak svět, který jí byl až doteď upřen.

To všechno bych nejradši provedl hned teď. Nedbal bych na nějaké zpropadené zákony, pravidla či zákazy a podstoupil bych risk toho, co by to pro mě mohlo znamenat.

To všechno bych udělal, abych mohl být s ní.

Háček byl ale v tom, že bylo stále ještě příliš brzy a já netušil, jak by na moje slova a pravdu o mně zareagovala. A i když jsem se navenek tvářil tak, že je všechno v pořádku. Uvnitř mě stále hlodala myšlenka toho, že by mě nemusela přijmout. Podstata toho, kdo jsem, by ji mohla odradit a ona by ode mě utekla a už nikdy se nevrátila zpátky.

A to mě upřímně děsilo.
Nemohl jsem o ni přijít.

Převážná část mého já nicméně věřila tomu, že to spolu zvládneme. Vždyť existují stovky smíšených párů a nezáleží na tom, kdo je jakého původu. Z jakých poměrů pochází nebo jestli dokáže kouzlit.

Lottie byla speciální a já za to, co se mezi námi formovalo rychleji, než bych byl schopen vůbec předvídat, hodlal bojovat.

Fred s tímto postojem ale nesouhlasil. Tvrdil, že je holý nesmysl, abych se do něčeho takového vůbec pouštěl a to, že bych snad mohl být šťastný s holkou mudlovského původu, mu připadalo jako špatný vtip.

Neustále se mě snažil přimět, abych si uvědomil, že to není nic pro mě a na stovkách katastrofických příkladů mi ukazoval scénáře, jak by vztah mezi mnou a Lottie mohl dopadnout.

Já si to ale nepřipouštěl.

Věděl jsem, co k ní cítím, a bylo to něco tak silného a ryzího, že to přehlušilo všechny eventuální problémy, které by se mohly naskytnout.

"I naši už si začínají všímat, že něco není v pořádku." ozve se znovu Fred a významně se na mě podívá.

"Věřím tomu, že je zvládneš přesvědčit o tom, že se nic zvláštního neděje." odpovím a dám na to důraz, aby mu došlo, že na něj v tomto opravdu spoléhám.