Omyl (George Weasley)

- 4 - chvilka s tebou

Několik následujících dní jsem ho vídala pravidelně dál.

Do kavárny zavítal bez výjimky každý jeden den a jeho přítomnost se stala něčím, bez čeho bych si nedovedla představit směnu v práci.

Sedával většinou na stejném místě, kde jsem ho potkala i poprvé. V nejzastrčenějším rohu zahrádky, kde byl klid od všeobecného rozruchu, který panoval u baru a dveří podniku.

Když si ovšem všiml, že neobsluhuju venku, jednoduše se přesunul a obsadil místo uvnitř. 

Bylo to zvláštní, ale svým způsobem se mi jeho přítomnost zamlouvala. Jeho návštěvy byly příjemným obzvláštněním jinak  zašedlých dnů, které se mi slívaly v jeden. 

Ale i přes fakt, že jsem v jeho blízkosti trávila relativně velké množství času, nějak jsem si stále nemohla najít tu komfortní zónu, kterou si většinou u stálých zákazníků našeho podniku časem vybuduju.

Obvyklý pozdrav, oblíbená objednávka a poklidné klábosení během obsluhy.

Nic z toho v jeho přítomnosti zkrátka neplatilo a moje srdce spadlo do kalhot kdykoliv přišel, stejně jako ten první den, kdy jsem se s ním seznámila.

"Už tam zase sedí." oznámila mi pár dní po tom všem Mary když za barem míchala ovocný koktejl.

Zvedla jsem hlavu od rozdělané práce, jako kdybych nevěděla o kom mluví. Přesto bylo však nějak zvráceně uklidňující vědět, že má na mysli opravdu jeho.

"Vždyť sem chodí každej den, není to zas tak výjimečný." opáčila jsem a snažila se zachovat chladnou hlavu nehledě na skutečnost, že jsem z jeho další návštěvy měla až nepřiměřenou radost.

Moje nálada se o něco málo zlepšila a já si v hlavě odškrtla další imaginární fajfku za další den, kdy se sem přišel podívat.

Párkrát už jsem přemýšlela nad tím, že by se zde nemusel ukázat znovu. Jednou ho to chození na stejné místo, za stejnou holkou přece musí omrzet.

Jak dal George totiž zcela beze studu najevo, chodil sem především kvůli mně.

"Jo, ale stejně mě nepřestává udivovat jeho výdrž." ušklíbne se tmavovláska vedle mě a přelije obsah mixéru do skleničky. "Myslela jsem, že už to dávno vzdá." zaboří do husté tekutiny brčko a začne svůj výtvor aranžovat na podnos.

"Co tím myslíš?" zapřu se o linku za svými zády a skousnu si ret.

Pohledem rychle střelím k zrzkovi, který si zrovna bere do rukou nápojový lístek a v duchu se usměju tomu pokroku, který od minulého týdne učinil.

"No třeba to, že sem chodí jenom kvůli tobě a ty mu přitom ani nedáváš žádný viditelný náznaky, aby pokračoval." pokrčí rameny a soustředěně položí na talířek vedle nápoje několik čokoládových sušenek.

"Taky že o něho zájem nemám." odpovím, ale jejímu pohledu se raději vyhnu, aby nemohla tvrdit, že jí lžu.

Sama totiž nevím, jestli jsou slova, která právě vyšla z mých úst, pravdivá nebo ne.

"Jak myslíš." zakroutí nade mnou hlavou a vezme přichystanou objednávku do rukou.

V následujících několika vteřinách se vydá na konec místnosti a nechá mě tak samotnou se svými myšlenkami.

***

"Tady to máte." položím před George jeho objednávku a na tváři vykouzlím úsměv.

Jedná se o zelený čaj a kopeček vanilkové zmrzliny. Takové zvláštní kombinace si ovšem objednává téměř vždycky, takže už mě jeho výběr ani nevyvádí z míry.