Omyl (George Weasley)

- 40 - maska

Než vyběhnu schody ke klučičím ložnicím 7. ročníku, jsem udýchaná, až mě to nutí přemýšlet nad tím, jestli mám skutečně tak špatnou fyzičku, nebo je to ještě dozvuk posledních několika minut strávených s Georgem.

Stále udýchaná zaklepu na dveře, za kterými má ložnici Eddie, a čekám, jestli mi vůbec otevře.

O pár vteřin později se reakce skutečně dočkám, ale ve škvírce mezi rámem se objeví hlava Aarona, který vypadá, jako by nevěděl co se sebou. Když si ale uvědomí, že jsem to já, s úlevou dveře otevře dokořán a vybídne mě, abych šla dál. Na jedné z postelí si tak okamžitě všimnu Eddieho a Florence, která sedí opřená o zadní příčku dřevěné konstrukce s napůl spadeným ramínkem květinových šatů.

"No konečně jsi tady." vyčte mi hned po příchodu namísto pozdravu.

"Jo.. Já.." chci se nějak vymluvit, ale potom si uvědomím, že mám vlastně alibi, které můžu s klidným srdcem využít, aniž bych svým kamarádům lhala. "Zjistila jsem užitečný informace pro náš případ." zamumlám směrem k Florence tlumeným hlasem, který ovšem donutí Eddieho, který až doteď ležel s hlavou pod dekou vylézt ven.

"Přeštaňte ši tady šeptat a raši mi to řekněte nahlaš." zabručí a skrčí nohy, abych si k němu mohla přisednout. Aaron se posadí na svoji postel hned vedle, takže jsme všichni a můžeme se pustit do výslechu. V ložnici naštěstí nikdo kromě nás není, takže máme k řešení situace ideální podmínky.

"Takže.. Eddie.. Ty víš, že tě máme rádi." začne Florence diplomaticky, až Aaron nad jejím tónem pobaveně zakroutí hlavou. "Ale poslední dobou - řekněme od chvíle, co tě Will praštil do hlavy tím hakisákem - se chováš vážně divně."

Eddie teatrálně padne hlavou zpátky na polštář a rozhodí ruce kolem těla. Chová se víc dramaticky než obvykle, což je samo o sobě téměř nemožné, ale když zpod polštáře vytáhne lahev čiré tekutiny, kterou si začne jako by se nechumelilo lít rovnou do krku, dojde mi, že je zkrátka asi už značně opilý.

Když si vzpomenu, že je na tom podobně v tuto chvíli ve společenské místnosti i William, musím se v duchu pousmát. Vlastně toho mají společného víc, než si myslí. Minimálně řeší stejně špatným způsobem svoje problémy.

Stejně jsem ale překvapená, jak se Florence podařilo opít Eddieho takto dramatickým způsobem už před půlnoci. Význam mého pohledu jí zřejmě dojde, protože ihned řekne: "Na mě se nedívej, v takovýmto stavu byl už ve chvíli, kdy jsme sem s Aaronem přišli."

"Jo, netušil jsem, že tady máme zásoby chlastu." podívá se Aaron na Eddieho vyčítavě.

"T-y byš to hned vy-pil." zahuhlá Ed a promne si víčka. "Jšem v po-hodě." škytne.

"Jo, to teda všichni vidíme." prohlédnu si ho pochybovačně. "Tak jo - vyklop to, William se s tebou chce zcela očividně víc bavit." vynechám fakt, že jsem to dneska dostala potvrzeno přímo od zdroje. "Proč jsi proti?" zeptám se ho bez obalu a doufám, že mi odpoví.

"Já se š ním chci bavit." odpoví naštěstí Eddie hned. "Ale zároveň nechši." vyvrátí ale zase hned svoje tvrzení.

Florence zaúpí a kopne ho nohou do holeně, až zaúpí. "Začni mluvit, blbe, už to začíná být otravný."

Vytřeštím na ni oči, ale ona mi v odpověď jen pokrčí rameny. "Přijde ti snad, že nám to jde po dobrým?"

"Na tom sice něco bude, ale i tak mi tvoje techniky připadají trošičku necitelný." odpovím smířlivě. "A proč se s ním teda nechceš bavit, Ede?" zkusím to znovu.