Omyl (George Weasley)

- 43 - školní trest

Po doučování s Angelinou mám hlavu plnou domněnek a teorií. Nemůžu se zbavit obrázku George se rty nalepenými na tváři Olivie, ale když si to v mysli přehrávám ve smyčce stále dokola, docházím k závěru, že vlastně nemám žádný závratný důkaz, který by poukazoval na to, že se jednalo skutečně o George. Ten je totiž se svým bratrem téměř k nerozeznání i normálně, takže musím souhlasit s Angelininým postřehem, že masky na obličeji mohly jejich vzájemné rozlišení ještě o to víc zkomplikovat.

Vlastně by to vysvětlovalo i jednání po tom, co jsem jednoho z Weasleyových s Olivií přistihla. Nikdo se mě nepokusil zastavit a nedostala jsem ani vysvětlení, co se to sakra děje. George se následně choval, jako kdyby se nic z toho neodehrálo a troufám si tvrdit, že by to nezametl jenom tak pod koberec, kdyby věděl, že jsem ho při něčem takovém přímo nachytala.

"Vždycky, když se na vás v posledních několika dnech podívám, jsem vděčná, že mám všechno to randící drama za sebou a nemusím nic takovýho řešit." oznámí nám ještě toho odpoledne Florence, když se procházíme po školních pozemcích.

Vytáhla nás totiž s Eddiem ven, aby pomohla zahnat naše chmury ohledně mužů, jak to sama vyjádřila.

"Já ale s Williamem nerandím." odpoví jí podrážděně Edward.

"Já s Georgem taky ne." připojím se k jeho protestu.

"A stejně vypadáte jako dva ztroskotanci, kteří nedovedou myslet na nic jinýho." poukáže Flo trefně na realitu.

Jelikož jsme si toho oba vědomi, ani jeden z nás už jí nezkouší odporovat a prostě se za ní táhneme dál jako dvě neposlušné děti, které maminka vytáhla na sobotní výšlap.

"Není to tak, že bych na něj nemyslel - sakra, obě víte, že ho mám plnou hlavu." odmlčí se Eddie. "Jenom si nedokážu přiznat, že se to fakt děje. Will je super. Já vím že jo - minimálně podle toho, jak se mnou jednal a co jsi mi říkala ty." podívá se mým směrem, ale potom stočí pohled na stromy za mou hlavou. "Ale... asi se nedokážu přenést přes fakt, že se kámoší s těma imbecilama i přes to, čeho jsou schopní." zavrtá si ruce hlouběji do kapes tmavě šedého kabátu. "Kdykoliv se se mnou snaží mluvit, je to ta první věc, která se mi objeví před očima. Jak stojí vedle nich a i když se toho napřímo neúčastní, stejně je nechá, aby toto dělali všem ostatním. Vždycky se mi zasekne mozek a nejsem schopnej dát se dohromady, takže se s ním prostě radši nebavím."

"Ale stejně ho pořád chceš." pokrčí Florence rameny.

"Asi. Evidentně. Nevím." nakopne rozlazeně hromadu listí.

"Když jsem začínala chodit s Aaronem, sám víš, že se taky bavil s těma idiotama, kteří se chovali hnusně vůči Suzie z Mrzimoru. A rozhodně nechci omlouvat to, co dělal, nebo nějak tvrdit, že to bylo v pohodě. Ale říkal mi, že se s nima nepřestal stýkat jenom proto, že věděl, že nikoho jinýho stejně nemá. Takže měl strach jim jakkoliv odporovat, protože nechtěl zůstat sám."

"Jo, to si pamatuju." kývne Eddie zamyšleně hlavou na souhlas.

"Jenom potřeboval zjistit, že je v pohodě opustit svoje starý kamarády, když se od sebe navzájem vzdálíte a už si nerozumíte tolik jako dřív." dodá Flo.

"Nebo když se začnou chovat jako totální kreténi." zabručí Ed.

"Nebo když se začnou chovat jako totální kreténi." zasměje se blondýnka.

"Jo.. Asi chápu, co tím chceš říct. Jenom mě bolí, že jsem si už několikrát všiml, že je William při různejch vylomeninách zastavil nebo jim dokonce řekl, že jednají jako idioti. Ale, když se jednalo o to, aby se zastal mě, nikdy to neudělal." poškrábe se na hlavě.