Omyl (George Weasley)

- 46 - třikrát

"Podle toho, že ses vrátila až ve tři ráno, usuzuju, že drby o Weasleyových aka bozích sexu, vážně nelžou." rýpne si do mě Edward následující ráno u snídaně.

Sedíme ve Velké síni obklopeni hordou hladových studentů, kteří se ládují vším možným, ale výjimečně jim jejich nadměrnou chuť k jídlu ani nemůžu zazlívat. Sama jsem po včerejšku vyhladovělá až hanba a ačkoliv jsem pomalu nemohla vstát z postele kvůli tomu, jak mě jeden nejmenovaný zrzek v noci vyčerpal, můj žaludek se hlásil o pozornost už od brzkých ranních hodin.

"Jak můžeš vůbec vědět, kdy jsem se vrátila?" zeptám se, když si můj zpomalený mozek uvědomí, co můj kamarád právě prohlásil.

"Říkali jsme ti přece, že se drby v Bradavicích šíří rychle." odpoví prostě a strčí si do pusy velkou lžíci cereálií.

"Nebo se dneska ráno moje přítelkyně hned po probuzení vydala do naší ložnice, aby to Edovi řekla." ozve se Aaron. "Vlastně nevím, jestli mě víc zraňuje, že přišla za jiným klukem, nebo že mu tu informaci řekla jako prvnímu." dodá s hraně zklamaným zakroucením hlavou.

Podle Florencina provinilého pohledu si domyslím, že říká Aaron pravdu, ale rozhodnu se, že to budu řešit až někdy jindy.

"Nemůžu tvrdit, že by to byla lež." odpovím na Florencino prvotní prohlášení a natáhnu se pro další toust.

"Ha! Já věděla, že je to pravda!" usměje se vítězoslavně.

"Docela mě děsí, že jsi z toho tak nadšená." přimhouří její přítel zamyšleně oči.

Z jejich konverzace spolu s Eddiem vyprskneme oba smíchy a necháme je, aby si svoji vztahovou krizi vyřešili alespoň v částečném soukromí.

"Stejně je šílený, že jste spolu vydrželi tak dlouho. Člověk by čekal, že se na sebe vrhnete a budete mít hotovo během dvaceti minut." zašeptá mým směrem Eddie, když máme větší soukromí.

"Kdo říká, že to tak nebylo?" ukousnu si své snídaně.

"Počkej... Takže kolikrát jste si to spolu vlastně rozdali?" zeptá se mě zaujatě můj kamarád.

"Ehm.." zrůžoví mi tváře. "Třikrát?" zahuhlám a nacpu si to úst další kus toustu.

"Třikrát?" zaskočí Eddiemu lok kafe, kterého se sotva napil. Chvilku se snaží zbavit dávivé křeči, ale když se zase vzpamatuje, nakloní se ke mně blíž. "Mám takovej pocit, že by si to Weasley rád klidně znovu zopakoval." kývne hlavou ke stolu naproti nám, kde si nás se zaujatým pohledem George opravdu prohlíží.

Když zachytí, že ho sleduju, samolibě se usměje a vyšle mým směrem vyzývavý pohled. Z toho se mi sevře žaludek, protože si vzpomenu na všechny ty věci, které se mnou prováděl ani ne pár hodin zpátky. A ačkoliv jsem ještě stále celá rozbolavělá, mezi nohama mi z jeho pohledu znovu zapulzuje a já musím přitisknout stehna blíž k sobě, abych tomu přívalu náhlé touhy alespoň trošku zabránila.

Nevím, jestli to zaznamená, nebo ne, ale spokojený výraz v jeho tváři se ještě umocní a já od něj proto raději odvrátím oči. Několik následujících vteřin se věnuju své najednou úžasně zajímavé snídani, abych rozptýlila myšlenky a zahnala všechny vzpomínky, které se mi jako živý obraz během dnešní noci propálily do mozku.

"Jo, přesně takhle." zasténá George, když na něj mučivě pomalu dosednu. "Ani nevíš, jak moc se musím držet, abych se hned neudělal." přirazí do mě hlouběji a zakroutí boky, což mě málem dostane přes okraj.

Tohle bude ještě hodně dlouhý den.

***

Jakmile nám skončí vyučování a my se vydáme chodbami zpátky k mrzimorské společenské místnosti,  Eddie na chvíli opustí naši partu a odběhne na stranu, kde na něj čeká Elliot.