Omyl (George Weasley)

- 18 - nechci, aby to skončilo

Po několika vteřinách hlasitého smíchu se vrátíme opět k úklidu a já si dovolím pár chvil k zamyšlení. Prohlížím si George, který zametá podlahu, a už jen při pouhém pohledu na něj cítím neskonalou dávku štěstí, která proudí mými žilami v nevyčerpatelném množství.

Dívám se na pohyby jeho rukou, na to, jak se mu při každém sebemenším natažení zad krabatí košile a vykukuje mu tak proužek nahé kůže těsně nad lemem tmavě modrých džín.

Připadám si sice trošku jako nějaký šmírák, který vás sleduje v setmělé ulici, ale nemůžu si pomoct. V tu chvíli cítím nepopsatelné nutkání, abych mu byla blíž, abych překročila tu zatracenou hranici cudnosti, na které jsme až doteď setrvávali a dovolila si něco víc.

Něco, co by mohlo všechno zničit.

To neutichající napětí, které mezi námi už pěkných pár týdnů panovalo, se zkrátka nedalo popírat a byla bych hloupá a naivní, kdybych si myslela, že náš vzájemný vztah nepodporuje i jistá dávka nepopsatelné fyzické přitažlivosti.

Která, jak jsem minimálně doufala, byla vzájemná.

Už několikrát jsem George přistihla, jak si mě prohlížel stejně detailně, jak jsem to často v jeho případě dělala i já.

Naše polibky se čas od času z nevinného sladkého líbání přehouply do roviny vášnivé neuhasitelné touhy a bylo mi proto naprosto jasné, co by ji jako jediné dokázalo alespoň trošku zchladit.

Ten krok pro mě ale představoval obrovský skok do neznáma, kterého jsem se děsila.

George byl krásný. Byl ideálem muže, o kterém jsem ve svých skrytých představách vždycky snila. Nejen, že byl zatraceně sexy - s těmi jeho věčně rozcuchanými zrzavými vlasy, pihatými tvářemi a ostře řezanou čelistí o něm ostatně nikdo nic jiného tvrdit ani nemohl.

Byl navíc ale i perfektní po stránce duševní.

Vtipný, ale když bylo zapotřebí, uměl se naladit i na vážnější notu.

Lehkovážný a spontánní, ale zároveň dovedl člověku naslouchat a pomoct mu, aby se přenesl přes problémy.

Byl tady pro mě, kdykoliv jsem ho v posledních několika týdnech potřebovala. A i když jsem mu zpočátku musela připadat nesnesitelná, i když jsem ho od sebe neustále odháněla a snažila se ho přesvědčit, že mezi námi nic jiného než přátelství nevznikne, on to stejně nevzdal.

A já se teď ptala sama sebe, jak by to bez jeho snahy a nekonečné trpělivosti asi tak dopadlo. A odpověď bych znát asi ani nechtěla, protože jsem zcela spokojená s tím, kam nás to nakonec dovedlo.

Ještě pár vteřin ho obdivuju a nestačím žasnout nad tím, jak šíleně to nakonec dopadlo. On si mého okounění nakonec ale všimne - ostatně jako vždy a  pozvedne obočí.

"To jsem sem vážně přišel, abych uklízel a ty na mě jen tak zírala?" zabrblá a zapře se rukou ležérně o stěnu. "To jsem to teda dopadl vážně skvěle." zacuká mu koutek.

Pod látkou košile se mu zřetelně vyrýsuje napnutý biceps a už jen z toho pohledu mi vyschne v krku, takže raději bleskově sklopím oči a vydám se napustit vodu, abych mohla vytřít podlahu.

"Děje se něco?" vykoukne však jeho hlava zpoza rohu.

George si mě přeměří zachmuřeným pohledem a snaží se přijít na důvod mého rozpačitého rozpoložení. Mezi obočím se mu objeví nepatrná vráska a hlavu nakloní v roztomilém gestu na stranu.