Přes vodu až k tobě

•49•

Mezitím, co jsme jedli, nám v rychlosti Lucas pověděl, co se dneska bude dít. Nemohla jsem si nevšimnout, že zvolil program, který zvládne zorganizovat sám, po Nikovi nebylo stopy.

Právě jsem procházela kolem prvních chatek a užívala si teplých slunečních paprsků doprovázejících příjemným větříkem. Ještě pořád jsem se cítila provinile kvůli holkám, nechápu, co jsem si myslela, když jsem na půl dne zmizela a nedala o sobě vědět. Nebyla jsem ale jediná.

Z myšlenek, které mi zatemnily mozek mě vytrhla přítomnost nějaké osoby, kterou mi netrvalo dlouho rozeznat. Otočila jsem se jeho směrem. "Jak se ti spalo? Předpokládám, že tohle byla nejlepší noc v tvém životě," zazubil se Samuel. "Průměrně, uprostřed noci se u mě objevil nějaký šílenec" vrátila jsem mu jeho poznámku a usmála se. "To si beru osobně!" Prohlásil a chytil se za srdce.

Chvíli jsme mlčky pokračovali cestou k našim chatkám, nebylo to trapné ticho, to vůbec, spíše mi Sam nechával prostor, abych začla s tím, co uznám za vhodné. "Děkuju" zamumlala jsem a zaposlouchala se do zvuku, který vydával štěrk, když jsem na něj došlápla.

"Mhm?" upřel na mě tázavý pohled. "Děkuju za to, co se stalo v noci" "Udělal jsem to, co mi přišlo správný, nemusíš mi děkovat," usmál se. Byla jsem za něj vděčná, moc vděčná. Byl ten typ člověka, u kterého si jste na sto procent jistí snad ve všem. Věřím mu.

Pomalu jsme došli na konec společné cesty a zastavili se. "Kdyby se cokoliv dělo, nemusíš to dusit v sobě," zastrčil mi pramen vlasů za ucho. S vděčným pohledem jsem přikývla a vykročila směrem k mé chatce.

Ještě před tím, než jsem uchopila studenou kliku, jsem upřela pohled na Sama zacházející do své chatky.  Hned, co se za ním zabouchly dveře jsem se chystala také překročit práh té mé, ale co jsem spatřila v dálce Nika, zasekla jsem se v pohybu.

Pozorovala jsem ho. Stál opřený o zeď jídelny, která mimochodem byla odsud celkem vzdálená. Ruce něl založené na hrudníku a pohled upřený kamsi do dálky. V jeho tváři se nezračila žádná emoce, byl jako bez života. Nepoznávala jsem ho. Niko byl vždy energický a zářil pozitivní energií, teď to tak rozhodně nebylo. Vypadalo to, jako by na někoho čekal a bylo to tak. Pár chvil na to vyšla z jídelny má přítelkyně, Klaudia. Okamžitě se postavila před mého bratrance a o čemsi spolu mluvili.

"Ehm, všechno v pohodě?" Zaslechla jsem za mými zády dámský hlas a trhla sebou. "Jo, jo" odvrátila jsem pohled od Klaudie i Nika a nechala mou přítelkyni projít do chatky a hned ji následovala.

"Chceš mi říct, co se přesně stalo a proč jsi právě na Nika koukala, jakoby ti hodil hračky do kanálu?" vytáhla ze skříně oblečení.

Překvapilo mě, že mluvila úplně vážně, v jejím hlase nebylo slyšet jakéhokoliv vtipu nebo nadsázky. Nevěděla jsem co říct, hlavou se mi stále honila Nikova a moje slova: "Nic o tom nevíš." "Možná ne o tom, co je mezi vámi, ale určitě vím dost o tom, jak se chová k ostatním holkám tady! Ojet a odkopnout!"

Na chvíli jsem zavřela oči a snažila se zahnat ten rozhovor z mé mysli. Posadila jsem a párkát se zhluboka nadechla. "Vím, že nejsi slepá, Nelly a je mi jasné, že jsi si všimla jakési.. chemie mezi mnou a Mettem," začala jsem, Nelly se posadila naproti mně. "Na té bojovce jsme se tehdy hodně sblížili, což tedy víš, ale řekněme, že asi o něco víc, než.." větu jsem nedokončila.

V mysli se mi objevila vzpomínka na dnešní ráno, kdy jsem cítila jeho rty na těch mých a jeho ruce pomalu přejížděly po mé kůži, zrudla jsem. "Aha," řekla Nelly a zmateně se na mě dívala.

"Když jsem říkala, že jsem se pohádala s Nikem, myslela jsem to vážně. Včera po těch hrách za mnou přišel, snažil se mi vymluvit můj vz.. to, co je mezi námi s Matthewem, že prý mě chce jen.. chce se se mnou jen vyspat a odkopnout, v podstatě to, co dosud prováděl s každou holkou," vyslovovalo se mi to těžce, což bylo nejspíše pochopitelné.

"Řekla jsem mu opravdu ošklivou věc a asi ho to zasáhlo, myslel to dobře ale já... Nechce se mi věřit tomu, co říká, se mnou je Matthew jiný.."

Nelly mě pohladila po koleni a soucitně se na mě podívala. "Nikdy není pozdě se jít omluvit, Bell.." usmála se. "Ale k tobě a Matthewovi, ani já nejsem slepá a znám Metta už nějakou chvíli a vidím, že je v poslední době jiný. Bello kdyby tě měl jen na sex, úplně upřímně ti říkám, už by to dávno udělal, nemyslím si, že to tak je." Stiskla mi ruku.

"Ale i přes to, nikdo neví, co se mu honí hlavou, nikdo neví, jak to s tebou má a co za tím vším stojí, Bello buď opatrná, nerada bych, aby ti zlomil srdce."

A další kapitola je venku! Ano, zase to trvalo, jsem si toho vědoma a omlouvám se za to! Ale Vánoce máme už za rohem a já se rozhodla vám udělat takové menší vánoční překvapení. Doufám, že se kapitola bude líbit a uvidíme se, snad už o něco dříve, u té další. Přeji tedy krásné svátky!❤️