Hello!
Zdravím vás všechny u mého nového příběhu.
Jak jsem slíbila v posledním díle Stalkera, přináším prolog a doufám, že si tahle povídka časem získá nějaké příznivce a lidi, kteří budou netrpělivě čekat na každý díl jako tomu bylo u Stalkera nebo Dance with me.
V nejbližší době taky plánuju opravit mé starší příběhy a pak mám pro vás připravenou i letní soutěž, ale to se všechno dozvíte v pravý čas. Pokud nechcete nic propásnout, určitě hoďte follow, budu moc ráda ;)
Enjoy xx
Luxusní auto zastavilo u vysoké budovy v centru města. Vystoupila z něj štíhlá, perfektně upravená dívka. Široký klobouk znemožňoval kolemjdoucím zahlédnout barvu jejích očí a co nezvládl klobouk, dokončily sluneční brýle, i když bychom dnes po slunci pátrali marně. Její tmavé vlasy jí splývaly po ramenou a maskovaly tvář tak, že jediným výrazným bodem na dívčině tváři byly rty obtažené sytě rudou rtěnkou. Dívka jemně popotáhla své tmavé, přiléhavé šaty směrem dolů a poupravila si rukáv černé, kožené bundičky. Na svých černých, vysokých lodičkách přešla na druhou stranu auta a otevřela dvířka spolujezdce. Vytáhla odtamtud menší a-jak jinak- černou aktovku, dveře zabouchla a než zmizela uvnitř vysoké budovy, auto bylo zamknuto.
"Vítej zpět," přivítal ji mladý muž, který postával u dveří a plnil službu ochranky.
Dívka jenom kývla a aniž by se zastavila, pokračovala v cestě. Když vešla do již připraveného výtahu, zmáčkla příslušné tlačítko a kabina se dala do pohybu. Dívka netrpělivě poklepávala konečky prstů o aktovku po celou cestu, kdy byl výtah výš a výš. Případné spolucestující by mohlo její klepání znervózňovat, ale ona byla ve výtahu sama.
Když se konečně dveře na jednom z posledních pater otevřely, dívka bez zaváhání opustila kabinu a vydala se chodbou z obou stran lemovanou skleněnými stěnami, za kterými se nacházely kanceláře a zasedací místnosti. Klepot jejích podpatků se rozléhal po celém patře a přitáhl tak pozornost všech lidí, kteří se zrovna na patře nacházeli a kteří si začali něco vzrušeně šeptat. Dívka na to nebrala ohled a pokračovala až do místnosti na konci chodby. Pečlivě za sebou zavřela dveře a rázem se ocitla v prosklené místnosti s nejúchvatnějším výhledem na Manhattan. Svou aktovku pohodila na kožené křeslo za stolem a aniž by se posadila, vzala do rukou černou složku ležící na stole. Zběžně prolistovala několik prvních papírů a pak její pohled upoutalo několik písmen poskládaných do dvou slov.
Niall Horan.