Pravá Nebelvírka

63. Opilý a šťastný

,,Protože odpověď na tvou otázku zní ano," odvětila. ,,Ano, byla jsem do tebe zamilovaná," zopakovala pevným hlasem. Snad proto, aby svým slovům dodala váhu. Dělala to vždycky, když se cítila nejistě. James k ní vzápětí zvedl oči a přejel ji zkoumavým pohledem. 

,,Kdy?" zeptal se po krátké odmlce a zpříma ji pohlédl do očí.

,,Nevím, vážně nevím. Snad od toho proklatého vánočního plesu," pokrčila nerozhodně rameny. ,,Víš, kdyby ses tehdy býval vrátil, asi bych nedokázala být tak silná a držet se od tebe dál."

,,Aspoň jsme to nějakou dobu cítili stejně," pronesl pak tichým hlasem Potter a lehce se na ní pousmál. Dopil poslední kapku lahodného moku a kulaté brýličky si posunul o něco výš.

,,Mrzí mě, že jsem ti tolik ublížila," šeptla brunetka smutně. ,,To jsem nikdy neměla v plánu."

,,Já vím," přikývl. ,,Není to tvoje chyba. Měl jsem ti to říct dřív," oponoval ji rozhodně. ,,Mnohem dřív."

,,Já to měla poznat," zavrtěla hlavou, v očích cítila slzy a spodní ret se jí nebezpečně třásl. ,,Byli jsme nejlepší kamarádi, sakra. Neměla jsem to dovolit," procedila skrz zaťaté zuby. ,,Promiň-já-já-"

,,Hermiono," vyslovil měkce její jméno a útěšně ji přejel po třesoucí se dlani. ,,Co se stalo? Pověz mi to."

,,Cože?" zahuhňala nechápavě. 

,,Vidím, že tě trápí ještě něco jiného," pohodil hlavou a jemně sevřel její dlaň v té své. Chtěl, aby cítila, že mu může zase věřit.

,,Setkala jsem se s ním," vypadlo z ní poté.

,,S kým?" nechápal James.

,,Se mnou," ozvalo se náhle přímo nad jejich hlavami. ,,Se mnou, Jamesi," zopakoval nervózně Remus a poupravil si límeček staré košile.

,,Remusi. Remusi, kamaráde. Co tady-kde se tady bereš? Po takové době. Co se stalo?" Potter byl v mžiku na nohou a zahrnoval svého kamaráda, jenž přišel tak nepozorovaně, že si jej ani jeden z nich nevšiml, miliony otázek. ,,Měli jsme o tebe takový strach, u Merlina. Mysleli jsme si, že jsi mrtvý."

,,Také tě rád vidím, Jamesi a slibuju, že ti to vysvětlím. Všechno vám vysvětlím," ujistil ho spěšně hnědovlásek. ,,Teď bych ale potřeboval mluvit s Hermionou, pokud by to bylo možné."

,,Jasně, jasně," pochopil okamžitě Potter a spěšně se zvedl ze židle, aby uvolnil kamarádovi místo. ,,Jsem moc rád, že jsi v pořádku, Remusi. Brzy se nám ozvi," řekl ještě, a poté, co mávl brunetce na pozdrav, odešel.

,,Ahoj," pozdravil plaše Lupin jako by si dívky všiml až teď. 

,,Ahoj," opětovala mu pozdrav, bezvýrazně a tiše.

,,Mio," promluvil k ní, jakmile se za černovláskem zaklaply dveře. Ten jemný, sotvaznatelný zvuk, jako by jej přiměl započít rozhovor, který oba očekávali, ačkoli na něj nebyli připraveni. Rozvážně se usadil naproti ní a zoufale na ni pohlédl.

Tázavě k němu zvedla oči. Pohledem jej prosila, aby ji od sebe neodstrkoval. Nebyla si jistá, kolik zklamání ještě její srdíčko zvládne. V jeho medových očích však náhle spatřila něco, co ji naprosto překvapilo. Slzy. 

,,Odpusť mi, prosím," zašeptal tiše hnědovlásek a nechal slané kapičky volně stékat po své jemné tváři zarostlé rezavými vousy. ,,Odpust mi, jestli můžeš," zopakoval svou prosbu. ,,Choval jsem se jako idiot. Jako naprostý zabedněnec. Máš plné právo být na mě naštvaná, ale já tě prosím, nemohu bez tebe žít."

,,Remusi-"

,,Vím, že nejsem muž, kterého si zasloužíš. Plně si to uvědomuji, protože ti momentálně nemohu nic nabídnout. Jsem prázdný, Hermiono, naprosto prázdný. Jsem mrtvý, jako člověk, který ztratil všechno."

,,Neumím si představit, čím vším sis musel projít, ale ani vteřinu si nesmíš myslet, že ti na celém tomhle světě nic nezbylo," přerušila jej a něžně mu dlaní přejela po tváři. 

,,Máš pravdu," přitakal. ,,Myslel jsem si, že tohle je nejlepší řešení, víš? Od všeho utéct a žít sám, v naprostém zoufalství a smutku."

,,Musíš se přestat takhle ničit," opáčila smutným hlasem dívka. ,,Se vším ti pomůžu, ale musíš mě k sobě pustit. Nemůžeš mě od sebe neustále odstrkovat."

,,Omlouvám se. Moc se omlouvám," zašeptal.

,,Miluju tě, Remusi," zašeptala krátce před tím než své měkké rty přiložila na ty jeho. V ten okamžik se s nimi svět zatočil a na několik minut je pohltilo bezedné štěstí.

***

Černovlásek se svižným tempem blížil domů. U srdce ho hřálo usmíření s Hermionou a zjištění, že jeden z nejho nejlepších kamarádů v jeho mysli doslova vstal z mrtvých ho rovněž těšilo. V duchu se už viděl v posteli vedle své rudovlasé královny. Jen z představy jejích hebkých vlasů a dokonalé vůně se mu rozbušilo srdce jako o závod. Jakmile se osprchuje, vleze si k ní do postele a políbí ji. Všechno bude v pořádku. Byl si tím jistý.

Procházel zahradou, míjel ovocný záhonek a před vstupními dveřmi málem zakopl o pouliční lampu. A pak to uslyšel. Krátké zasněné povzdechnutí následované ostrým zvukem dopadu skla o zem.

Na lavičce několik stop od něj seděl muž s delšími vlasy a zadumaně hleděl před sebe. Elegantní černý kabátek měl ledabyle přehozený přes ramena a čas od času se nakolonil před sebe pro láhev a dopřál si několik doušků.

,,Siriusi, kamaráde, jsi to ty?" zahlaholil James bodře k lavičce skryté mezi mohutnými smrčky. Když však nezaznamenal žádnou odpověď, popošel blíž. ,,Siriusi," oslovil jej, jakmile si byl stoprocentně jistý, že se tu ve tmě neskrývá nikdo jiný než jeho nejlepší přítel.

,,Viděl jsem ji, Jamesi," odvětil mu jako v mrákotách černovlásek. ,,Vždycky jsem tak nějak tušil, že to nemůže být pravda. V hloubi duše jsem to věděl."

,,O čem to mluvíš?" zareagoval zmateně Potter.

,,Viděl jsem ji," zopakoval.

,,Koho?" stále nechápal černovlásek.

,,Kate. Mojí Katie. Není mrtvá. Je živá stejně jako my," snažil se objasnit situaci Sirius. Na tváři mu pohrával stále ten zmatený výraz a rty měl prořízlé v zasněném úsměvu.

,,Siriusi," povzdychl si James. ,,Kolik jsi toho dneska vypil, kamaráde? Pojď, taky mám něco upito, půjdeme si lehnout. Co ty na to?" navrhl mírně a uchopil jej za rameno, aby mu pomohl na nohy.

,,Myslím to vážně," vytrhl se mu a zlostně na něj pohlédl. Jakmile tak učinil, omylem skopl láhev whiskey a ta se teď potůčkem blížila k zelenavému mechu. ,,Nezbláznil jsem se. Nedokážu si vysvětlilt, jakým zázrakem se to mohlo stát, ale Kate nezemřela, Dvanáceráku," usmál se. Už dlouho jej neoslovil touto přezdívkou. Zřejmě mu až příliš připomínala bolestně dokonalé časy v Bradavicích. Časy, v nichž byla jeho láska naživu.

,,Siriusi-"

,,Já vím, jak šíleně to zní, ale musíš mi věrit," přerušil jej spěšně. Nestál o jeho nedůvěřivé řeči. Potřeboval, aby mu věřil, aby mu pomohl rozluštit celou tuhle nadpozemskou záhadu. ,,Byla to ona. Živá a zdravá."

,,Co kdybychom si teď šli lehnout, kamaráde?" zeptal se jej místo toho Potter. ,,Co ty na to?"

,,Ale věříš mi, viď že mi věříš?" naléhal Black.

,,Ano, věřím ti, Siriusi. Vždycky a ve všem," přikývl James. ,,Ale teď už si pojďme lehnout a o Kate si promluvíme zítra, ano?"

Sirius neodpověděl, jen se usmál. Byl příšerně opilý a nekonečně šťastný.