Pravá Nebelvírka

40. Prasinky

Konečně vás můžu přivítat u nového dílu, který jsem se rozhodla věnovat @Samiska za její milý komentář a také doufám, že už je ti lépe! :)

Užijte si čtení!

Po vyšlapané cestičce lemované drobnými oblázky v davu studentů různého věku a kolejní příslušnosti kráčeli dva mladí kouzelníci. Jeden z nich, černovlasý chlapec vysoké postavy, od samého začátku nezavřel pusu a neustále něco vesele vypravoval nebo povídal. Jeho společnice oproti tomu byla na své poměry poněkud zamlklá, jen poslouchala, přikyvovala a čas od času se trochu pousmála. Ač se to možná na první pohled nezdálo, byla mu nakonec opravdu vděčná, že ji vytáhl ven. V opačném případě by totiž večer jistě strávila sama na pokoji ve společnosti knížky, na niž by se stejně nedokázala pořádně soustředit.

,,Tak kam chceš jít?" otázal se James,  jakmile dorazili na místo, přímo do středu malebné kouzelnické vesničky.

,,Nevím," pokrčila rameny dívka a neurčitě se rozhlédla okolo sebe. ,,Kam chceš ty?"

,,Já bych rád zašel k Taškářovi," vyhrkl spěšně a upřel na ní svůj typický pohled odkopnutého štěněte, díky kterému většinou dosáhl svého. ,,Slibuju, že to bude jen minutka," dodal, jakmile zaregistroval její znuděný pohled.

,,No tak fajn, ale fakt jen na chvíli," svolila nakonec odevzdaně.

,,Super," usmál se. ,,Slíbil jsem totiž Siriusovi, že koupím takový ty samoodpalovací raketky, kterým když vytrhneš mašličku na konci, tak vylétnou samy do vzduchu, udělají několik koleček a malinko bouchnou. Víš, který myslím, ne?"

,,Samozřejmě, že jo," obrátila oči v sloup. ,,Básníš o nich každou chvíli."

,,Když už tam budeme, taky bych mohl ještě přibrat troje žvejkací kravaty, nějaký kouzelnický jazyky a Taškářovy super bubliny," vyčítával na prstech černovlásek, načež se Mia nedokázala ubránit úsměvu. Nešlo jí do hlavy, že kluk po jejím boku, který se teď z návštěvy tohoto kouzelnického obchodu raduje jako malý, je pořád jedna a ta samá osoba, jež jí už několikrát dokázala zvednout náladu, utěšit, povzbudit a pomoct.

***

V Taškářovi nakonec strávili o hodně delší dobu, než bylo původně v plánu, takže když po usilovném Miině naléhání konečně odcházeli, James si odnášel plnou náruč všech možných i nemožných blbůstek různých tvarů a funkcí.

Následně navštívili ještě několik kouzelnických obchodů s jídlem a školními nebo famfrpálovými potřebami. James byl opravdu vynikající společník, milý, pozorný a vtipný, takže ani brunetce netrvalo dlouho a začala si jejich soukromý výlet také užívat plnými doušky.

Za veselého hovoru jen tak nečinně brouzdali po Prasinkách a najednou se ocitli před malou zapadlou kavárničkou, jejíž nápis vesele hlásal: Všichni zamilovaní jsou vítáni.

,,Měla bys chuť na něco sladkého?" otázal se tiše chlapec a nesměle pohlédl na Hermionu. Ač se zdál na první pohled sebejistý, ba možná i trochu nafoukaný, ve skutečnosti se v něm skrýval milý a trochu stydlivý chlapec. ,,Ale nemusíme chodit sem, jestli nechceš. Klidně můžeme jít někam-"

,,To je v pohodě, Jamesi," zarazila ho spěšmě Hermiona s úsměvem. ,,Můžeme sem přece jít i jako kamarádi, nebo ne?" řekla, načež se černovlásek zatvářil ještě šťastněji, než když vybíral předměty u Taškáře. Vešli tedy dovnitř a zatímco hnědovláska šla vybrat místo, James zamířil rovnou k menší zavalité čarodějce objednat něco k snědku.