Pravá Nebelvírka

48. Vzpomínky

,,Až budeš připravená," usmála se na ní Lily a pevně ji stiskla ruku. ,,Jsem tu s tebou," bylo to poslední, co slyšela, než ponořila hlavu do myslánky a bezhlavě se začala propadat do neznámé tekutiny vstříc novým vzpomínkám.

Nestihla se ani vzpamatovat z toho nenadálého víření barev a zvuků, které mátlo její mysl a znovu seděla ve společenské místnosti v Bradavicích, která vypadal na chlup stejně jako když ji před několika hodinami opouštěla. V krbu vesele praskala polínka a hodiny právě ohlašovaly příchod půlnoci. Co však okamžitě upoutalo její pozornost, byl tmavovlasý chlapec sedící na křesle poblíž okna  s hlavou v dlaních. Spěšně k němu popošla a chvilku ho jen bez dechu pozorovala. Bolestně ji píchlo u srdce, když ho viděla tak nešťastného.

,,Ach, Jamesi," špitla jeho jméno se slzami na krajíčku. Zatímco se jí v hlavě honily smutné myšlenky, náhle se ozvalo zavrzání dveží,  v nichž se posléze objevil rozčepýřený Sirius v kostičkovaném pyžamu.

,,Dvanávteráku, vím, že na kázání asi ještě není vhodná doba, ale," oslovil ho s povzdechehm a na krátký okamžik se odmlčel. Pomalu popošel ke krbu a posadil se na křeslo proti němu. ,,Překousnul jsem, že jsem tě několikrát musel tahat ze Tří košťat a respektoval jsem tvoje soukromí, ale už jsou to tři týdny. Měl by ses trochu vyspat, začít fungovat a chodit mezi lidi. Takhle to přece-"

,,Je mi to fuk," procedil skrz zaťaté zuby s pohledem upřeným ke krbu. ,,Všechno je mi fuk."

,,Je úplně v pořádku, že jsi smutnej a naštvanej, Jamesi. Nikdo by od tebe ani neočekával nic jiného, ale ona se už nejspíš nikdy nevrátí, chápeš? Musíš se s tím naučit žít," oponoval mu.

,,Nemůžu uvěřit, že jen tak odešla," prohodil, jako by neslyšel kamarádovu poznámku. ,,Pokud měla nějaké problémy, mohla mi to přece říct. Jak mi to mohla udělat? Sakra," zaklel a vztekle kopl do dřevěných polínek, která se s rachotem rozutekla po podlaze. ,,Byl jsem tu pro ní pořád. Věřil jsem jí. Myslel jsem, že to oba cítíme stejně."

,,Holky jsou sakra komplikovaný stvoření," ušklíbl se Sirius a zhluboka si povzdechl. ,,Věř mi, že přesně vím, jak ti je, protože-"

,,Ne, ty nevíš, jak mi je," vyjel na něj prudce, až sebou černovlásek poplašeně trhl. ,,Vždycky jsi to měl s holkama jednoduchý. Mohl jsi mít každou, na kterou ses podíval, protože to ty jsi byl ten slavnej Sirius Black, kterej vždycky dostal každou, kterou chtěl. I Kate si nakonec získal. Nikdy nemůžeš pochopit, jak hrozně se teď cítím. Nepotřebuju tvoje rádoby útěšný kecy, Siriusi. Prostě jdi a nech mě na pokoji."

,,Páni," vydechl, překvapen kamarádovou ostrou reakcí. ,,Vážně jsem ti chtěl pomoct, ale když je to takhle," řekl a na chvíli se odmlčel. ,,Dej mi vědět, až se zpátky vrátí ten kluk, který je už dlouhá léta mým nejlepším kamarádem," dodal a poté už bez dalších slov vyběhl zpátky do své ložnice.

,,Do hajzlu," zaklel vztekle James, jakmile se za ním s rozzlobeným prásknutím zavřely dveře, a plnou silou udeřil do stolku.

,,Jamesi?" oslovil ho náhle ustaraný dívčí hlas z opačné strany společenky. On se však ani neobtěžoval otočit. ,,Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě.

I přesto, že se jí nedostalo žádné odpovědi, sešla až dolů a posadila se na křeslo vedle něho. Beze slov vzala jeho poraněné ruce do svých a začala je něžně hladit. James se na ní na okamžik upřeně zadíval a najednou už nedokázal zadržet slzy. Ani se je nesnažil zamaskovat. Konečně nechal vyplout své pravé pocity na povrch. Aspoň jednou si chtěl dovolit být slabý.

,,Psst," rychle si přisedla blíž k němu a nechala klesnout jeho hlavu na své rameno. ,,To je v pořádku, Jamesi," utěšovala ho. ,,Já vím, že to teď moc bolí a ještě chvíli bude, ale slibuju, že to za nějakou dobu přejde," šeptla a nepřítomně ho začala hladit po tmavých vlasech. ,,Neodstrukuj od sebe své přátele. To ti nepomůže, protože když to uděláš, budeš na všechnu tu bolest sám."