Pravá Nebelvírka

10. Famfrpálový trénink a Řachavý Petr

Za okny bradavického hradu se už dávno rozprostírala černočerná tma a čas, který nyní ukazovaly ručičky na věžních hodinách byl důkazem toho, že je už opravdu pozdě, když se Hermiona s dobrou náladou vracela z návštěvy od Hagrida do své ložnice. Zrovna za sebou opatrně zavírala dveře, když se ozval z opačného konce místnosti tlumený hlas její rudovlasé přítelkyně.

,,Mio ?"

,,Lily, promiň. Nechtěla jsem tě vzbudit," zašeptala omluvně hnědovláska, protože si myslela, že dívku probudila svým pozdním příchodem, ač se snažila být co nejopatrnější.

,,To nic. Byla jsem vzhůru. Čekala jsem, až přijdeš," zavrtěla rázně hlavou Lily a znepokojeně si prohrábla svou hustou hřívu rudých vlasů.

,,Proč, u Merlina ? Víš kolik je hodin ?" podivila se Mia.

,,Co se ti dneska stalo, Herm ?" zeptala se opatrně Lily a bylo slyšet, jak vstala z postele a pomalým krokem se vydala k hnědovlásce.

,,Lily, promiň, ale nechci o tom mluvit. Nemůžu o tom mluvit," upřesnila své tvrzení Hermiona a na tváři se jí znovu objevila smutná grimasa.

,,Hermiono, já.." začala Lily, ale brunetka jí přerušila.

,,Už bychom vážně měly jít spát. Jsem unavená," řekla rychle hnědovláska, aby předešla dalším otázkám a na důkaz svých slov si hlasitě zívla a vydala se ke své dosud pečlivě ustlané posteli.

,,Dobře, jak myslíš. Vždycky tu ale pro tebe budu, rozumíš ? My všechny tu pro tebe budeme," zašeptala ještě Lily a také vklouzla do své vyhřáté postýlky a zavrtala se do peřin s nebelvírským povlečením.

,,Děkuju," šeptla ještě dívka a musela se usmát. Za tak krátkou dobu, co pobývala v tomto čase, si stihla najít úžasné přátele. K naprostému štěstí jí chyběl jen Remus. Ale kdo ví, třeba se časem všechno spraví.

,,Dobrou noc, Herm," zamumlala rozespale Lily a zanedlouho nato se už z této ložnice ozývalo pětihlasné spokojené oddechování, což jen potvrzovalo fakt, že všechny obyvatelky této ložnice už proplouvají říší snů.

***

S ranním rozbřeskem se v dívčí ložnici jako první probudila Hermiona. Ač všichny její kamarádky až po uši zavrtané v peřinách ještě spaly, dívka se plna energie vyhoupla z postele a zamířila do koupelny, kde se dobrou půl hodinu oddávala ranní hygieně.

Když si vyčistila své bělostné zuby a zkrotila husté hnědé vlasy, vrátila se ke své, nyní již ustlané, posteli, kde si vzala pár svitků pergamenu a brk a zamířila ven z ložnice.

Prošla liduprázdnou společenskou místností a vydala se do Velké síně na snídani. Nijak ji nepřekvapilo, že ani tam v tuto dobu nebyl žádný student. Nikdo kromě ní se totiž o víkendu nedokázal přinutit vstát tak brzy.

Když spořádala celou misku ovesné kaše, zamířila do knihovny, kde strávila dobrou hodinu psaním úkolů na Přeměňování a Lektvary. Když konečně s úsměvem zaklapla zaprášené bichle plné odborných názvů a knižních výrazů, rozhodla se vybrat si na čtení něco příjemnějšího.

Nejprve však vrátila obě knihy na svá místa a poté začala brouzdat jednotlivými regály a přemýšlela, která z nich pro ní dnes bude nejlepší společnicí.

Milovala tyto chvíle strávené v knihovně. Milovala ten úžasný pocit, když otevřela novou knížku a s očekáváním se pustila do čtení. Milovala, když jí děj pohltil tak moc, že přestala vnímat realitu okolo sebe. Milovala tu nádhernou vůni knih, která ji vždycky tak okouzlila. Každá kniha je jedinečná. Každá v sobě skrývá tajemství a má svůj příběh - jde jen o to, umět ho číst.