23. Vzpomínky Siriuse Blacka

2.5K 225 24
                                    

Černovlasý chlapec nedbaje zoufalého volání svých přátel vyběhl ven ze společenské místnosti. Chtěl být sám. Potřeboval vstřebat všechny nové informace, které se před pár minutami dozvěděl. Sprintem proběhl celým hradem až ke vstupní bráně, kde se na okamžik zastavil a pokusil se znovu nabrat dech. Poté se třesoucími se prsty dotkl kliky a pomalu ji stiskl. 

Jakmile se dveře s hlasitým vrzáním otevřely, ovanul jej nepříjemně mrazivý zimní vítr.  Bez meškání vyběhl ven a zamířil ke svému oblíbenému místu - k osamělé lavičce u jezera, která byla skryta mezi rozložitými keři. Byl si jistý, že právě tohle kouzelné místo mu dopřeje soukromí a klid.

Pomalu se usadil a zahleděl se do dálky. Všechno okolo sebe znal jako své boty. Cestu k Hagridově chaloupce nebo famfrpálovému hřišti by dokázal najít poslepu. Přesně věděl, kam který stromek patří a příjemné zurčení jezera pro něj bylo známou písničkou. Zhluboka se nadechl a pocítil nádhernou vůni, kterou dokázal naprosto přesně charakterizovat. Vůni domova.

,,Tichošlápku ?" ozval se těsně za ním ustaraný hlas jeho nejlepšího přítele, který se o pár minut později opatrně usadil vedle něho.

,,Nikdy jsem si neuvědomil, jak je tu krásně," šeptl chlapec místo pozdravu. ,,Podívej, támhle jsme si jako malí hráli," zasmál se a ukázal na zelenkavý palouček, kam nyní dopadaly zářivé sluneční paprsky. ,,Neustále jsme se předháněli, který z nás umí lépe létat. Pamatuješ ?"

,,Jasně," odvětil s úšklebkem James. ,,Už tehdy jsem byl lepší než ty."

,,Pak jsme společně učili Remuse i Pe-" Sirius se zarazil v půlce věty a úsměv z jeho tváře se okamžitě vytratil. ,,Jak to mohl udělat, Jamesi ? To mu na nás ani trochu nezáleží ? Byli jsme kamarádi, my čtyři. Kde by byl bez nás ? Vysekávali jsme ho ze všech průšvihů. Věřili jsme mu. A on udělá tohle ?" vykřikl naštvaně Sirius a odvrátil hlavu. ,,On ví, jak tu rodinu nenávidím, tak proč mi to sakra udělal ?" zvolal hlasitě, načež mezi oběma kamarády na chvíli zavládlo rozpačité ticho.

 ,,On ví, jak tu rodinu nenávidím, tak proč mi to sakra udělal ?" zvolal hlasitě, načež mezi oběma kamarády na chvíli zavládlo rozpačité ticho

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

,,Také tomu nemůžu uvěřit," promluvil po chvíli vážným hlasem James.

,,Víš, co je zvláštní ? Ani se mu nechci pomstít. Nepřeju mu nic zlého. Jediné, co chci je to, abych se nemusel zaplést s těmi prevíty," řekl a nepřímo tak poukázal na nejbližší stoupence pána Zla. 

,,Máš okolo sebe tolik skvělých lidí, Tichošlápku. Máš výborné přátele, úžasnou holku, která tě miluje z celého svého srdce a rodiče, kteří jsou pyšní na oba dva své syny," poplácal ho po rameni James a pomalu se zvedl. ,,Ve všem ti pomůžeme, brácho."

,,Ty někam jdeš ?" zeptal se překvapeně Black.

,,Chceš být sám. Vidím to," ušklíbl se černovlásek.

,,Dvanácteráku ?" křikl za ním Sirius a v očích se mu zaleskly slzy. ,,Jsem vám všem moc vděčný. Jak kamarádům, tak tvým skvělým rodičům."

Pravá NebelvírkaWhere stories live. Discover now