Pravá Nebelvírka

61. My se známe?!

Probudila se přesně v okamžiku, kdy sluníčko svými horkými paprsky začínalo hladit pomalu se probouzející krajinu. Tato scéna, nádherná na pohled, jí zahřívala srdíčko jen o malinko víc než vědomí toho, že vedle ní spokojeně oddechuje muž jejího srdce, s nímž poprvé strávila noc. Jak tam tak ležela, v malé posteli skromně zařízeného domečku, moc dobře si uvědomovala, že by v měla být nejšťastnější dívkou na světě. A tou také byla.

Po několika minutách bezděžného bloumání a civění do stropu se rozhodla, že vstane a zjistí, zda-li se tu nenachází něco malého k snědku. Jelikož věděla, jak moc miluje snídaně, chtěla mu udělat radost. Chtěla mu připravit něco dobrého, a to pěkně po mudlovsku.

Jak se rozhodla, tak také udělala. Poté, co se v peřině dopotácela do koupelny, kde si dala krátkou sprchu a patřičně se upravila, vydala se do kuchyně, kde k jejímu překvapení nalezla ledničku dostatečně vybavenou na to, aby mohla připravit dva různé pokrmy. Netrvalo tedy dlouho a z kuchyně se začalo ozývat syčení, prskání, bublání a tlumené cinkání nádobí. Především to však byla libá vůně čerstvě připravovaných palačinek, jež Lupina konečně vytáhla z postele.

,,Dobré ráno," pozdravil tiše, jakmile se objevil emzi dveřmi.

,,Dal by sis palačinky, nebo míchaná vajíčka, zlato?" zaštěbetala zvesele Hermiona. Měla na sobě jeho košili, na několik knoflíčků rozepnutou, z vlasů vyčesaný drdol a na tváři roztomile nadšený výraz malého dítěte. ,,Dobré ráno," špitla těsně před tím než si stoupla na špičky a zlehka jej políbila na rty. ,,Nevěděla jsem, jestli budeš mít chuť na sladké, nebo slané, tak jsem udělala oboje," pokrčila rameny jako by to byla ta nejběžnější věc na světě.

,,Já..ehm..děkuju," zakoktal se a téměř okamžitě se odtáhl. Brunetka však byla natolik zapálená do toho, aby všechno bylo perfektní, že jeho chladnou reakci ani nezaznamenala.

,,Nechci, abys mi děkoval. Chci, abys mi řekl, co si dáš," zasmála se a zamávala před ním čerstvě upečenou palačinkou. ,,Tak co? Sladké, nebo slané? Vajíčka, nebo palačinky?"

,,Třeba palačinky," neurčitě pokrčil rameny, aby ji udělal radost a popošel k ní blíž. ,,Poslyš, musíme si promluvit," vyhrkl poté, a ještě než se usadil, hluboce si povzdychl. ,,Když jsem včera říkal, že potřebuji čas, myslel jsem to vážně. Včerejšek byl báječný, ale nic nemění na tom, co jsem řekl. Je mi to hrozně líto, Hermiono, já-"  jakmile ji pohlédl do očí, okamžitě zalitoval, co řekl. Nicméně bylo to tak, necítil se na to zoficiálnit jejich vztah. Ale když viděl, jak moc ji to vzalo, měl chuť se profackovat. ,,Řekni něco, prosím," dodal pak, když stále jen upírala prázdný pohled kamsi za jeho záda a nepromluvila ani slovo.

,,Asi máš pravdu," řekla pak. ,,Asi byla chyba sem přijít a naivně si myslet, že jedna noc dokáže smazat všechny ty roky," zakroutila hlavou a se zkousnutým rtem se na něj podívala. ,,Měla bych už jít."

,,Hermiono, snaž se mě pochopit. Nechtěl jsem ti ublížit, přísahám bohu, že ne. Víš, jaké city k tobě chovám."

,,Asi ses skutečně změnil, protože ačkoli se tě snažím pochopit sebevíc, muž, do kterého jsem se zamilovala, by tohle neudělal," šeptla tiše. ,,Nestrávil by se mnou noc a pak mě nechal jít," práskla utěrkou o stůl a bez dalších slov se vydala ke dveřím.

,,Hermiono, prosím-" vyhrkl a naléhavě ji uchopil za ruku.

,,Pusť," vyzvala jej důrazně a upřela na něj vážný pohled. Věděl, že nemá daleko k tomu, aby se rozplakala. ,,Asi se s tím doopravdy potřebuješ vyrovnat sám. Až budeš připravený se mnou mluvit, budu tu pro tebe."