Pravá Nebelvírka

74. Deset otáček by mělo stačit

Současnost

O několik týdnů později

,,Neměl bys tolik pít. Je možné, že už ti z toho prostě přeskočilo," honilo se hlavou mladému černovlasému muži, který se v podnapilém stavu hrnul domů ze své oblíbené hospody. Z hospody, která mu před několika lety přinesla novou naději, že ho láska jeho života možná neopustila navždy. Od doby, kdy ji viděl naposledy ale uběhlo několik měsíců. Jako by se mu od té doby, co se ji odvážil oslovit, vyhýbala. Nesl to těžce. Začít znovu doufat je nebezpečné, skoro až sebevražedné. 

Pořád se mu vracely vzpomínky na to, co mu před pár lety řekl Snape: ,,Brzy se všechno dozvíš". Co to mělo znamenat? Těžko říct. Snape je podivín, nejspíš to neznamenalo vůbec nic. Ale co když přece jen?

,,U svatého Merlina. Koukej na cestu, Tichošlápku," vyhrhl náhle muž, do kterého Sirius při svém hlubokém zamyšlení málem narazil. 

,,Jamesi," odvětil překvapeným hlasem. ,,Co ty tady?"

,,Chystal jsem se zajít na skleničku. Cítím, že potřebuju upustit trochu páry, jestli víš, jak to myslím," řekl s povzdechem. ,,Á, koukám, že ty odtud zrovna jdeš, co? Jsi v pohodě, kámo?" přeměřil si ho černovlásek zkoumavým pohledem.

,,Nic mi není. Já jen..jen jsem doufal, že na ní narazím, ale zase nic," řekl smutným hlasem a podrbal se v rozcuchaných vlasech. ,,Zdá se, že na ní nemám štěstí. Prý už tam nebyla několik týdnů. Ani oni neví, kam zmizela-"

,,Určitě bude v pohodě, Siriusi. Nemohla se jen tak vypařit," pokrčil rameny. 

,,Díky, Jamesi," pronesl roztřeseným hlasem Sirius. Vzpomínal si, jak moc se tehdy bál, že mu nikdo neuvěří, že Kate je možná stále naživu, ačkoli ho nepoznává. Byl moc vděčný za to, že tu pro něj James je a společně s ním se pokouší ji nalézt.  ,,Víš, jsi fakt kamarád."

James na něj mrkl a usmál se. ,,Co takhle ještě něco k pití? Řekl bych, že to potřebujeme. Oba dva," řekl a bez dalšího otálení mávl hůlkou. V levé ruce mu přistála láhev s brandy a v druhé skleničky. Prostým mávnutím hůlky je naplnil a jednu podal Siriovi. Poodešli kousek k opuštěné lavičce a posadili se.

,,Víš, taky jsem chtěl s tebou o něčem mluvit, kamaráde," pronesl po chvíli James a s povzdechem se opřel o rám lavičku. 

,,O čem?" zeptal se se zájem Sirius a napil se. 

,,O Hermioně." 

,,To tady dlouho nebylo," ušklíbl se černovlásek, ale tváří se mu mihl dobrácký úsměv. ,,Ne, promiň, povídej," dodal spěšně, když zachytil jeho pohoršený pohled.

,,Víš, Siriusi, chybí mi. Hodně mi chybí. Už od Bradavic. Ale jako kamarádka. Nikdy jsem takovou kamarádku neměl. Nikdy před tím," lokl si brandy a zašklebil se. ,,Tehdy jsem měl pocit, že se s tím nikdy nesrovnám. Myslel jsem si, že už se nikdy nedokážu zamilovat. Zničilo mě to, opravdu dost."

,,Zkoušel sis s ní o tom promluvit?" 

,,Jo," přitakal trpce. ,,Poprvé to nedopadlo dobře. Pohádali jsme se a řekl jsem, že ji nikdy nedokážu odpustit.

,,A teď toho lituješ?" zajímal se Sirius. Moc dobře si vzpomínal, jak tehdy jeho kamarád špatně nesl Hermionino zmizení. Nebylo divu, že její návrat pro něj nebyl lehký. 

,,Víš, já vlastně nevím, co chci. Před několika dny jsme si normálně popovídali a všechno se zdálo dobré, ale cítím, že je mezi námi napětí. Nejde se toho zbavit."