Pravá Nebelvírka

66. Removy vzpomínky (část 3.)

Hřeben spěšně vjede do vlasů, tenký svetr perfektně dopadne na široká ramena a z kulatého zrcadla se na mladíka upře pohled hnědých očí. Lze v nich rozpoznat strach, ale i odhodlání. Po celém týdnu urputného přemýšlení konečně dospěl k adekvátnímu výsledku. Musí to Brumbálovi říct. Přestože svému příteli slíbil mlčenlivost, není mu souzenu ji dodržet. Musí ji porušit pro vyšší dobro. Je to až příliš důležité. 

Cesta do ředitelovy pracovny se mu dnes zdála obzvlášť nekonečná. Dlaně se mu potily, ústa vysychala a dech zadrhával v krku. Zdálo se mu, že i obrazy na zdech hradu se jeho nervozitě hloupě vysmívají.

,,Ledová mise," pronesl měkce heslo, na němž se dohodli při minulé schůzce a vešel dovnitř. Vyběhl po točících se schodech a téměř bez zaklepání vpadl dovnitř.

,,Dobrý večer, pane řediteli," vydechl přiskrceně a zavřel za sebou dveře.

,,Á, Remusi, vítejte. Co pro mě máte?" přivítal ho nadšeně profesor.

,,Dnes o půlnoci se uskuteční schůzku Smrtijedů, Voldemortových nejbližších stoupenců. Už několik měsíců tvrdě usilují o naverbování mého přítele Siriuse Blacka. Ten se má dnes rovněž schůze zúčastnit. Schovává se za konstruktivním rozhovorem. Ve skutečnosti je však plánuje napadnout. Já s Jamesem máme být zálohou," vypadlo z něj tak rychle, že se Brumbál musel převelice soustředit, aby zachytil každé jeho slovo.

,,Proč mi to říkáte, Remusi?" zeptal se pak, kulaté brýličky si posunul o kousek výš a zkoumavě na něj pohlédl.

,,Domnívám se, že proti nim nemáme šanci a také mi přijde zbytečné promarnit tak obrovskou možnost s nimi skutečně skoncovat," odvětil již o poznání klidnější mladík. ,,Proto jsem vás přišel požádat o pomoc."

,,Ano, ach ano," přisvědčil roztržitě Brumbál, hbitě vstal a začal zmateně popocházet po své pracovně. ,,Zničit jej zevnitř, rozložit jeho opěrnou sílu..Bezmoc..Ach ano, ano. Máte pravdu, pane Lupine," pronesl pak a se širokým úsměvem na tváři popošel blíž k němu.

,,Prosím?" opáčil zmateně hnědovlásek.

,,Máme zničené téměř všechny viteály. Nedaří se nám nalézt dva zbylé. Jak ale postupovat dál?"

,,To nevím, pane," pokrčil rameny Remus.

,,Chceme-li někoho oslabit, učiníme tak nejlépe, když odstraníme sílu, o kterou se opírá," snažil se mu napovědět řiditel. Vždycky chtěl, aby na nejdůležitější části jejich plánu přišel sám.

,,Smrtijedy."

,,Správně, moc správně, chlapče," pochválil jej a zamířil znovu ke svému stolu. Po chvilce se však znovu otočil a omluvně se na něj usmál. ,,Promiňte mi, Remusi, mou sentimentálnost. Už dávno nejste malý chlapec.  Pořád vás vidím jako toho bázlivého hocha, který trávil většinu času v knihovně. Ale i můj starý mozek se musí posunout kupředu. Jste dospělý muž."

,,To je v pořádku, pane," mávl nad tím rukou Lupin.

,,Dobrá tedy," odvětil, znovu již do svých myšlenek ponořený, Brumbál a zdvořile mu pokynul. ,,Můžete tedy jít."

***

Jakmile na bradavické pozemky dosedla černočerná tma a hodiny na hradní věži odbyly půlnoc, Sirius Black se svými kamarády, schovanými za nedalekými keři, se blížil k místu předem určenému ke schůzce. 

Okolo jezera se již nacházely rozestoupené postavy v černých hábitech a v čele skupiny stála, s hlavou odkrytou, jeho sestřenka - Bellatrix Blacková.