Pravá Nebelvírka

43. Uvidíme se v budoucnosti

Ahoj, vítám vás u nového dílu, který věnuji @Fantasy-good-girl. Samozřejmě mě ale moc potěšil každý vás komentář, příště zase vyberu někoho jiného!

Příjemné čtení! :)

,,Pamatuješ na ten den, kdy byl Vánoční ples? Tam na schodech před vstupem do Velké síně jsme se málem políbili. Tehdy jsem to svedl na alkohol, ale pravda je taková, že jsem ten večer skoro nic nevypil."  

,,Jamesi-"

,,Nech mě mluvit, prosím," zavrtěl odmítavě hlavou. ,,Nemohl jsem už dál snášet ten chlad mezi námi. Rozumíš? Nechtěl jsem se s tebou přestat vídat, a tak bylo jednodušší lhát. Musel jsem ti říct, že to byl omyl způsobený opilostí, abys mi uvěřila. Jenomže já to udělat chtěl. Chtěl jsem tě políbit, Mio. Vlastně si už delší dobu nepřeju nic jiného tolik jako tohle," začal váhavě. ,,Snažil jsem se si to nepřipouštět, protože jsem nechtěl ohrozit naše kamarádství, ale teď už před tím nemůžu zavírat oči," řekl a s váhavým úsměvem na tváři k ní popošel blíž.

,,Jamesi, já-" zakoktala se dívka. Nevěděla, co na to říct. Jednoduše ji překvapil. On však místo odpovědi jen zavrtěl hlavou a jemně ji pohladil po tváři. Udělal ještě jeden krok a nacházel se v její těsné blízkosti. Poté zvedl hlavu a začal se neodvratitelně utápět v jejích nádherných očích.

Jeho tvář se čím dál tím víc blížila k té její a ona tak mohla zřetelněji než kdy dřív pocítit jeho jemně kořeněnou, příjemně nasládlou vůni a detailněji si prohlédnout vrásečky okolo očí, které mu zdobily tvář pokaždé, když se smál nebo se na něco soustředil. Její pozornost si získaly i jeho pocuchané tmavé vlasy, upravené malým množstvím gelu a nejisté jiskřičky v jeho dokonale upřímných očích, schovaných za kulatými brýličkami. Stačil už jen malinkatý kousíček, který bylo třeba překonat, aby se jejich rty setkaly. Stačil už jen malinkatý kousíček k tomu, aby dali vzniku něčemu novému.

,,Jamesi," promluvila na poslední chvíli dívka roztřeseným hlasem a trochu se od něj odtáhla. ,,To nejde, promiň."

,,Cože?" vypadlo z něj okamžitě. ,,Proč? Nejsem ti lhostejný, cítím to."

,,Nejsi," potvrdila jeho slova. ,,Záleží mi na tobě, ale tohle udělat nemůžu. Nejde to."

,,Dobře," vypadlo z něj po chvíli. ,,Tak v tom případě bude asi nejlepší, když si půjdeme lehnout a budeme dělat, že se to nikdy nestalo," dodal zlomeným hlasem, který se snažil zamaskovat pokřiveným úsměvem. Poté se na ní ještě jednou podíval a bez dalšího slova se vydal ke své ložnici.

,,Jamesi," zvolala za ním ještě se slzami na krajíčku. Nemohla snést, když ho viděla v takovém stavu.

,,To je v pořádku, Mio, vážně. Netrap se tím, ano?" smutně se na ní usmál a znovu popošel až k ní. Poté jemně uchopil její tvář do dlaní, setřel ji neposedné slzičky a vtiskl letmý, ryze přátelský polibek do vlasů. ,,Dobrou noc," dodal ještě a pak už se bez dalších slov otočil a zmizel za dveřmi své ložnice.

Hermiona s těžkým povzdechem dosedla na schody a konečně nechala horké slzy smáčet její tvář. Když o tom tak přemýšlela, vlastně si byla jistá, co musí udělat. Bylo ji jasné, že to bude těžké, velmi těžké, a že k tomutu rozhodnutí bude třeba pořádná dávka odvahy, ale Moudrý klobouk ji přece už dvakrát zařadil do koleje, jejíž zakladatel považoval tuto vlastnost za nejcenější vůbec. Nebylo tedy o čem přemýšlet.

,,Accio dopisní papír," pronesla jednoduchou formulku do ticha společenské místnosti a téměř okamžitě ji v ruce přistálo několik svitků pergamenů a brk s inkoustem. Druhým primitivním zaklínadlem ve spojení s přesným mávnutím hůlky pak nechala více rozhořet oheň v krbu.