Pravá Nebelvírka

27. Nedorozumění

Ahoj, vítám vás u nové kapitoly, kterou jsem se rozhodla věnovat  Majdi_vav.

Příjemné počteníčko ! :)

Hnědovláska už neseděla u stolu ani netancovala, jak si James původně myslel. Dá se říct, že už ani nebyla ve Velké síni. Černovlásek ji zahlédl přesně ve chvíli, kdy se dveřmi místnosti mihl poslední cíp jejích rudých šatů. 

,,Promiň, Lily, musím jít," šeptl k rudovlásce rychlou omluvu a vyběhl z Velké síně jako neřízená střela. Chvíli mu trvalo než si jeho oči přivykly nenadálé tmě a dokázaly rozpoznat hnědovlasou dívku vyšší postavy, jež na vysokých podpatcích klopýtala kamsi pryč. ,,Hermiono," zvolal nahlas dívčino jméno, jakmile ji zahlédl. 

,,Co tu děláš, Jamesi ?" zeptala se překvapeně a po chvilce váhání se konečně zastavila.

 ,,Stalo se něco ?" zeptal se udýchaně černovlásek, jakmile ji dohnal a pevně ji chytil za paži.

,,Nic," pokrčila rameny dívka, aniž by na něj pohlédla. ,,Nic se nestalo," dodala chraplavým hlasem.

,,Nevykládej," protočil očima James. ,,Proč bys jinak utíkala ?"

,,Já přece neutíkám," oponovala mu chabě. ,,Jsem jen unavená a chtěla jsem-"

,,Pojď si sednout, prosím," skočil ji do řeči a ukázal na opuštěnou lavičku u okna. ,,Pak tě nechám jít. Slibuju," dodal prosebně.

,,Dobře, ale jen na chvíli," přisvědčila nakonec a odevzdaně popošla k lavičce, kde se opatrně posadila a pln obav upřela své oči na chlapce.

,,Mio, já-"

,,Nechci o tom mluvit, Jamesi. Neptej se mě," zavrtěla odmítavě hlavou, protože cítila, že se jí do očí znovu hrne ta známá nevyzpytatelná tekutina.

,,Nech mě mluvit, prosím," odvětil mírně chlapec a v uklidňujícím gestu stiskl její ruce v těch svých. ,,Dokázal jsem respektovat, když jsi byla občas smutná a nechtěla ses o tom bavit. Dokázal bych to respektovat i teď nebýt toho hrozného pocitu uvnitř mě. Nedokážu na to nemyslet. Až moc se o tebe bojím," začal a na krátký okamžik se odmlčel. ,,Samozřejmě tě nemůžu nutit, abys mi prozradila, co tě tak moc trápí, ale jestli ti někdo ubližuje..přísahám, že-" 

,,Jamesi," vzlykla dívka a trochu se pousmála. ,,Tenhle problém si musím vyřešit sama, ale nedělej si starosti. Budu v pořádku," špitla. ,,Spíš mi řekni, co ty a Lily ? Protančili jste spolu snad deset písniček."

,,S Lily to bylo fajn," odvětil James nezvykle suše a odkašlal si.

,,Jen fajn ?" podivila se brunetka. ,,Vždycky jsi tohle přece chtěl, nemám pravdu ? Chtěl jsi, aby se k tobě chovala mile. Mám pocit, že tě konečně začala brát, tak co se děje ?" 

,,Já sám nevím," pokrčil rameny Potter. ,,Cítím se špatně, víš ?" pronesl náhle rozhořčeně. ,,Nechci teď řešit Lily. Měl bych ti nějak pomoct nebo tě alespoň rozveselit, ale zatím jsem neudělal nic-"

,,Naopak," skočila mu do řeči. ,,Udělal jsi toho víc než dost. Pamatuješ, když si mě vzal k Hagridovi a ukázal mi tu mladou rodinku jednorožců ? Nebo, když jsi mě učil bruslit ? Nebo, když ses mě pokoušel naučit famfrpál ? Všechny tyhle vzpomínky mám moc ráda a byla jsem tehdy upřímně šťastná. Takže to myslím vážně. Udělal jsi toho pro mě opravdu spoustu, Jamesi Pottere. Každý by si přál mít takového kamaráda," usmála se na něj dívka a něžně jej pohladila po tváři.