Pravá Nebelvírka

67. Jsi tak moudrá

Ahoj, sama tomu nemůžu uvěřit, že jsem znovu zpět. Po opravdu dlouhé době se hlásím s novou kapitolou. Důvodů, proč teď nevycházely, je mnoho. Mezi ty největší patří maturita a přijímačky na vejšku, tak věřím, že to pochopíte a znovu se k mému příběhu vrátíte! Lehké nastínění situace - Hermiona je v Remových vzpomínkách, dozvídá se, co se dělo poté, co opustila minulost..:)

Příjemné čtení! Určitě se mi ozvěte v komentářích! <3

Na noční pozemky padala tma, hustá a zlověstně se tetelící nejistotou. Mladá brunetka se právě ocitla v pokoji třech nebelvírských chlapců, kteří hlasitě oddychovali, až po uši zahrabáni v tlustých péřových duchnách. Netrvalo dlouho a pohled ji sklouznul ke krajní posteli, v níž pečlivě přikrytý ležel vysoký hnědovlásek. Rty se mu kroutily do mírného šklebu a tvář měl staženou obavami. Netrvalo však dlouho a dosud poklidnou atmosféru narušilo tlumené prasknutí dřeva a následný dopad holých chodidel na studené dlaždičky. To se právě vzbudil mladý Sirius Black. K jejímu překvapení se však hbitě postavil a začal se oblékat. Vypadal, jako by měl tento čin předem naplánovaný. Odpovídal by tomu i jakýsi zvláštní pohled jeho tmavých očí, kterým nepokojně přejížděl z jednoho svého přítele na druhého.

Vtom  na krátký okamžik zasněně pohlédl z pootevřeného okna na noční oblohu a bezmyšlenkovitě se vydal ven z pokoje. Jelikož nevěnoval přílišnou pozornost cestě, nemohl si všimnout posunutého nočního stolečku a plnou silou do něho vrazil.

,,Siriusi," zamumlal do ticha pokoje černovlásek, stále ještě v polospánku, jehož hlasitý náraz probudil jako prvního. ,,Siriusi, co blbneš," vyhrkl zmateně, jakmile si uvědomil, co se jeho přítel chystá udělat. ,,Co si myslíš, že děláš? Přece jsme se domluvili s Brumbálem, že zítra vyrazíme společně."

,,Já ale nemůžu čekat, Jamesi. Musím tam jít a zachránit ji," odporoval mu polohlasně Sirius.

,,Zachráníme jí, slibuju, Siriusi, ale za pomoci Brumbála," snažil se jej přesvědčit chlapec.

,,Nechápeš to," pohodil rozčileně hlavou. To už se však probudil i poslední spáč. ,,Ty máš tam někde venku rodinu, Jamesi. Sice denodenně riskují své životy, ale existují. Můžeš jim napsat dopis, když tě něco trápí, máš se s kým poradit a kam se vracet. Stejně tak ty, Reme," otočil se na durhého ze svých kamarádů. ,, Oba dva máte své blízké, kterým na vás záleží, kteří se o vás strachují, podporují vás a milují. O mě ale nikdo nestojí. Rozumíte? Nemám nikoho jiného než jí. Nikoho. Nemůžu dovolit, aby se jí něco stalo a každou další hodinou jen nezodpovědně riskuju opak.

,,Já tě chápu, Siriusi. Také mám o Kate strach a věř mi, že bych byl nejšťastnější, kdyby tu teď seděla vedle tebe," řekl a popošel blíž k němu. ,,Ale tentokrát bychom opravdu měli věřit Brumbálovi. Ví o čem mluví a může nám pomoct. Nepochybně patříme mezi nejlepší kouzelníky ročníku, kamaráde, ale co vzmůžeme proti celému sboru skvělých čarodějů, kteří perfektně ovládají černou magii-"

,,Není fér, Jamesi, že mi tohle říkáš," vyhrkl rozhořčeně a zpříma mu pohlédl do tváře.

,,Jak to myslíš?" zeptal se černovlásek.

,,Kdybys byl na mém místě ty, už bych plánoval, jak se tam společně dostaneme. Nenechal bych tě na holičkách," odsekl zlobně a přitáhl si tmavý kabát blíž k tělu.

,,Já tě přece nenechávám na holičkách-"

,,Ne?" otázal se podrážděně, na čele mu rozrušeně tepalo a oči hystericky třeštil do prázdna. ,,Co bys tedy dělal, kdyby nebyla ve hře Kate, ale Hermiona?"

V místnosti se ně několik vteřin rozhostilo příšerné napětí. Hermioně srdce bušilo takovou rychlostí, že si na něj několikrát dokonce sáhla, jestli tam ještě vůbec je. Sirius zlostně funěl a James jej probodával vražedným pohledem.

,,O čem to, sakra, mluvíte? Uniklo mi snad něco?" prolomil konečně ono hrůzné ticho hnědovlasý chlapec, jenž se až doposud držel opodál a celou hádku svých kamarádů jen zaraženě pozoroval.

,,O ničem, Reme," odbyl jej okamžitě James. ,,Stejně už to teď není aktuální. Je to pryč," řekl.

,,To mě nezajímá, Jamesi. Pokud se jedná o Hermionu, požaduji vysvětlení," vyjel pobouřeně Remus a také se postavil.

,,Klidně se tu o ní poperte, ale já odcházím," zasáhl spěšně Sirius a vydal se ke dveřím. Vzal za kliku, odkašlal si a letmo na ně pohlédl. ,,A je mi jedno, jestli s tím souhlasíte, nebo ne," otevřel dveře a vyšel ven.

,,Počkej," vykřikl smířlivě Potter. ,,Jdu s tebou," odvětil, jakmile na něj Black upřel své tmavé oči.

,,A ty, Reme?"

,,Někdo by měl zůstat a obeznámit Brumbála," odvětil stále zaražený Remus. Oba chlapci kývli na souhlas a po chvíli společně opustili ložnici.

***

Hermioně se znovu zatemnilo před očima, což byl jasný znak, že je třeba posunout se ve vzpomínkách dál. Několik vteřin ji trýznily žaludeční nevolnosti a rozostřené vidění, avšak zanedlouho pod nahama znovu ucítila pevnou zem a konečně se mohla zorientovat. Pozorně se rozhlédla okolo sebe a okamžitě si byla jistá, kde se nachází. To už se však vedle ní zjevili její dva někdejší nebelvírští přátelé.

,,Tss, Tichošlápku," sykl tiše James na svého přítele a pozorně se rozhlížel okolo sebe. ,,Co teď?"

,,Teď jdeme najít Katie," odvětil rozhodně Black.

Vtom však Mia ucítila tlak na svém pravém rameni a následně na celé paži. Ani se nenadála a znovu se nacházela v Lupinově skromném bytečku. 

,,Reme?" oslovila jej zmateně. Byla překvapená, že právě v tomto okamžiku přerušil tok jeho vlastních vzpomínek.

,,Nemůžu dovolit, abys to viděla, Mio. Je to příšerně sobecké, ale tak moc se bojím, že mě potom už nebudeš chtít nikdy vidět, že..že-"

,,Zlato," oslovila jej něžně. V jejím hlase bylo znát tolik neskrývané něhy, že se hnědovlásek odvážil pohlédnout do jejích nádherných očí. ,,Myslím si, že nic z toho, co uvidím, není jenom tvoje chyba, ale rozhodně jsem přesvědčená o tom, že mé city k tobě se nikdy nezmění. Ať už uvidím cokoli," řekla a jemně jej pohladila po pobledlé tváři. ,,A víš proč? Protože si můžu být jistá, že si nejednal tak, abys někomu vědomě ublížil. Vím to, protože tě znám lépe než sebe. Tvé srdce, Remusi Lupine, je tak čisté a nádherné, že by nedokázalo ublížit jediné živé duši. Vždycky se budeš snažit konat dobro. Ať se děje, co se děje. A pokud ses někdy mýlil? Nikdo ti to nemůže klást za vinu. Máme sice kouzelnické schopnosti, což je nepochybně nesporná výhoda oproti mudlům, ale byla by hrubá chyba domnívat se, že tato skutečnost z nás činí lepší a neomylné lidi. Chybovat je lidské, Reme. A pokud chybujeme v dobré víře, nesmíme se za to trestat."

,,Každá chvilka s tebou strávená, Hermiono, mě čím dál tím víc přesvědčuje o tom, jak moc tě miluju," šeptl a nechal několik slz stéct po své zarostlé tváři. Poté pustil její dlaň, již do té doby pevně svíral v té své, a nechal ji znovu se ponořit do víru minulosti.