Pravá Nebelvírka

46. Ano

Ahoj, vítám vás u nového dílu, který jsem se rozhodla věnovat @SheLeeWe a @KarolnaKostkanov za krásné komentáře. Samozřejmě mě ale moc potěšily úplně všechny! :)

Příjemné čtení..:)

Na bradavické pozemky se pomalu ale jistě začala snášet tma. Ne taková ta, která vás děsí, ale ta, díky níž se cítíte být tomu druhému ještě blíž než obvykle. Ve vzuchu se nesla vůně pomalu odcházející zimy, vonných svíček a směsice jídla v košíku zakrytého kostičkovanou utěrkou, jenž byl postaven na lavičce mezi nimi.

Aniž si to uvědomoval, srdce se mu samým vzrušením rozbušilo jako o závod a dlaně se mu zpotily, ač venku ještě mrzlo. Tak moc byl nervózní z kroku, který se dnes rozhodl udělat. Z kroku, který měl navždy změnit jejich životy. Ač někde v hloubi duše tušil její kladnou odpověď, přesto se nedokázal ubránit strachu, jenž mu z jakéhosi iracionálního důvodu svíral útroby.

Dívka hbitým pohybem vstala, soustředěně si omotala pletenou šálu kolem krku a začala se procházet okolo jezírka. On se okamžitě zadíval jejím směrem a bezděčně se usmál. Stále nemohl uvěřit, že právě jeho potkalo v životě tolik štěstí, že se do něj zamilovala tak úžasná slečna, která jej každým okamžikem neustále přesvědčovala o tom, že žádnou lepší by si nemohl přát.

Pozoroval, jak se dlouhými hubenými prsty jemně dotkla své, stále ještě pobledlé tváře, aby z ní mohla odhrnout vlasy, s nimiž si mrazivý vítr neustále pohrával.

Byl tak moc šťastný, když ji konečně viděl někde jinde než v posteli na ošetřovně. Po psychické stránce byl její stav samozřejmě stále hluboce pošramocen, ale co se týče fyzického zdraví, až na pár zarputile tmavých modřin, byla zcela v pořádku.

,,Ani si nepamatuju, kdy jsi mě tahle naposledy pozval na oficiální rande," zasmála se dívka a uvolněně si prohrábla rozpuštěné černé vlasy a pohled upřela na obrovský pugét svých oblíbených červených růží, které dneska od svého přítele dostala.

,,Máš pravdu," přisvědčil zamyšleně chlapec a po tváři mu na krátký okamžik přejel temný stín. ,,Promiň mi to."

,,Cože?" otočila se k němu s tázavým pohledem a popošla zpátky k lavičce. ,,Byl to jen vtip, zlato," řekla a posadila se na jeho kolena. ,,Nemusíš mě každý den zvát na rande, nosit mi květiny a neustále opakovat, jak ti na mě záleží. Jsme přece už dál. Mnohem dál," usmála se na něj a ještě více se k němu přiblížila. ,,Už dávno vím, že mě opravdu miluješ," špitla ještě těsně u jeho rtů a poté ho jemně políbila.

,,Měl bych to dělat," zavrtěl odmítavě hlavou a pohladil ji po tváři. ,,Zasloužila by sis všechno na světě, Kate," řekl, jakmile se od sebe odtáhli, a on si začal namotávat pramínek jejích voňavých vlasů na prst. ,,Měl bych to dělat každičký jeden den, který můžeme strávit spolu-"

,,Siriusi," skočila mu spěšně do řeči a položila mu ukazováček na ústa. ,,Slíbili jsme si, že pro dnešek všechna tématata týkající se Voldemorta a budoucnosti hodíme za hlavu," řekla, načež se znovu postavila a automaticky mu upravila límec u kabátu, jenž měl téměř vždycky otočený naruby. Chlapec jen souhlasně kývl a znovu se zamyšleně zadíval na zamrzlé jezírko jako by v něm hledal odpovědi na své otázky. Hrobové ticho a podivně tajemná atmosféra, která se rozprostírala všude okolo nich mu byla tím nejlepším rádcem. Lepší načasování si nemohl přát.